.png){kind=logo}
.png)
Česká farmaceutka v Norsku: e-recepty, očkování v lékárně a práce u fjordu
Jak vypadá profesní i osobní život české farmaceutky na severu Evropy? Mgr. Barbora Juřínková Malinová popisuje deset let praxe v Norsku, cestu k pozici vedoucí lékárnice i rozdíly mezi českým a norským lékárenstvím.
Lékárna jako první kontakt pacienta se zdravotním systémem, plně funkční e-receptový systém, centrální lékový záznam, hrazené konzultace a očkování přímo v lékárně. Norský model lékárenské péče v mnoha ohledech ukazuje, kam se může role farmaceuta posouvat.
Mgr. Barbora Juřínková Malinová pracuje v Norsku už deset let. Po začátcích v soukromé lékárně v Praze se přestěhovala na sever Evropy, naučila se norsky a dnes působí jako vedoucí lékárnice v řetězci Apotek1 nedaleko Bergenu.
V rozhovoru mluví o jazykové adaptaci, profesních kompetencích farmaceutů, spolupráci s lékaři, očkování v lékárnách i o tom, co by si české lékárenství mohlo z norského prostředí vzít jako inspiraci.
Můžeš se prosím krátce představit? Jaká byla tvoje profesní cesta od farmaceutických studií až k rozhodnutí odejít do Norska?
Jmenuji se Barbora Juřínková Malinová a v současnosti pracuji v Norsku jako vedoucí lékárnice, tedy apoteker.
Po dokončení farmaceutických studií jsem přibližně dva roky působila v soukromé lékárně v Praze. Do Norska mě přivedla kombinace osobních okolností a chuti po změně – našla jsem si partnera, který zde žil, a protože jsem spíše dobrodružná povaha, rozhodla jsem se za ním přestěhovat. Dnes už je to deset let.
V jaké lékárně a v jaké části Norska nyní působíš?
Pracuji v lékárně Apotek1 Os, která je součástí největšího norského lékárenského řetězce.
Začínala jsem zde krátce jako asistentka, poté jsem čtyři roky pracovala jako farmaceutka a posledních pět let zastávám pozici vedoucí lékárnice. Lékárna se nachází přibližně 30 kilometrů jižně od Bergenu, v krásném prostředí u fjordu Bjørnafjorden.
Jaké byly tvoje první týdny a měsíce v Norsku? Co tě překvapilo nejvíce – profesně i osobně?
Po přestěhování jsem samozřejmě nemluvila plynně norsky. Absolvovala jsem intenzivní jazykový kurz a zároveň se věnovala samostudiu. Během půl roku jsem dosáhla úrovně B1, což mi umožnilo nastoupit do lékárny.
Velmi mě překvapil přístup kolegů – byli nesmírně vstřícní, trpěliví a ochotní pomoci, zejména v začátcích, kdy jsem si jazykem ještě nebyla jistá. Rychle mě přijali do kolektivu, což adaptaci výrazně usnadnilo.
Pro práci farmaceuta v Norsku je znalost norštiny klíčová. Barbora začínala s intenzivním kurzem a samostudiem; během půl roku se dostala na úroveň, která jí umožnila nastoupit do lékárny.
V čem vnímáš největší rozdíly mezi rolí farmaceuta v Česku a v Norsku?
Neřekla bych, že by se zásadně lišila samotná role farmaceuta. Spíše se liší organizace lékárenské péče a fungování celého zdravotního systému.
Velkým rozdílem pro mě byl plně funkční e-receptový systém a centrální lékový záznam pacienta. Dokážeme dohledat veškeré recepty, které si pacient vyzvedl v jakékoli lékárně v Norsku.
Specifikem je také možnost vydat pacientovi lék i bez aktivního receptu, pokud je to nezbytné – například o víkendu – a to na základě jeho lékové historie. Vždy je to na odborném zvážení farmaceuta a je s tím spojen poplatek, aby systém nebyl zneužíván.
Jaký prostor mají farmaceuti v Norsku pro individuální přístup k pacientům a klinické konzultace?
Poměrně široký. Zdravotní pojišťovna například proplácí edukaci pacienta v používání inhalátorů – pacient nejprve sleduje ukázku a poté sám správnou techniku předvede.
Dále jsou hrazeny dvě konzultace u pacientů, kteří začínají léčbu hypertenze, dyslipidémie nebo antikoagulační terapii. Jde o krátké strukturované rozhovory zaměřené na pochopení léčby, adherenci a správné užívání léků.
Probíhají také pilotní programy u pacientů s diabetem 2. typu a migrénou. Každá lékárna má k dispozici diskrétní konzultační místnost s možností uzavření, což je pro tyto služby zásadní.
Norský model ukazuje, že farmaceut může být aktivně zapojený do edukace, podpory adherence a bezpečného zahájení nové léčby.
Jak funguje spolupráce s lékaři a zdravotními pojišťovnami?
V Norsku funguje pouze jedna zdravotní pojišťovna, což celý systém výrazně zjednodušuje. Fakturace probíhá automaticky každý den a případné chyby jsou rychle hlášeny zpětnou vazbou.
Spolupráce s lékaři je podobná jako v Česku – někteří nás vnímají jako plnohodnotné partnery a konzultují s námi, jiní si stále drží určitou profesní hierarchii.
Jaké požadavky bylo nutné splnit pro výkon profese farmaceuta v Norsku?
České vzdělání mi bylo uznáno bez problémů, jelikož pochází z EU. V době mého nástupu byla vyžadována jazyková úroveň B1, dnes je minimálním požadavkem B2.
Jak funguje kontinuální vzdělávání farmaceutů?
Zde vidím spíše slabinu systému. Povinné kontinuální vzdělávání neexistuje, absolvujeme pouze interní e-learningové kurzy v rámci řetězce.
Ty však často postrádají větší odbornou hloubku a bývají společné pro farmaceuty i asistenty.
##PRODUCT-WIDGETS-45389##
Zapojila ses do rozšířených odborných kompetencí, například očkování?
Ano. V lékárnách očkujeme a poskytujeme konzultace, o kterých jsem již mluvila.
V norském prostředí je vakcinace v lékárnách přirozenou součástí rozšířené role farmaceuta a pacienti ji vnímají velmi pozitivně.
Jaké rozdíly v řízení léčiv a výdeji vnímáš mezi Českem a Norskem?
Jedním z výrazných rozdílů je přístup k antibiotikům. V Norsku se podávají skutečně až tehdy, když jsou indikována, a první volbou je stále klasický penicilin bez kyseliny klavulanové. Antibiotická rezistence zde zatím není tak rozšířená.
Také sortiment volně prodejných léčiv je výrazně užší než v Česku.
Jak se řeší zachycené lékové interakce nebo nesprávné dávkování?
Nejčastěji konzultací s lékařem. Pokud je lék předepsán s chybným dávkováním a lékař není dostupný, dávkování při výdeji upravím, pacienta o tom informuji a následující pracovní den situaci s lékařem dořeším.
Často se to týká antibiotik.
Pokud je potřeba rychle zajistit bezpečný výdej a lékař není dostupný, farmaceut může postupovat na základě odborného posouzení a následně situaci s lékařem dořešit.
Jak je v Norsku vnímána lékárna jako součást primární zdravotní péče?
Lékárna je vnímána jako velmi dostupné zdravotnické zařízení s odborným personálem a často slouží jako první kontakt pacienta se zdravotním systémem. Souvisí to i s tím, že návštěva lékaře je zpoplatněna.
Pacienti mají spoluúčast, která se během roku sčítá, a po dosažení stanoveného limitu je další péče i léky pro chronická onemocnění zdarma.
Do jaké míry norští pacienti využívají digitální služby?
Ve velmi vysoké míře. Norsko je silně digitalizovaná společnost a není výjimkou, že i osmdesátiletý pacient si v mobilní aplikaci kontroluje platnost e-receptů nebo historii své léčby.
Jak pacienti reagují na možnost očkování a dalších služeb přímo v lékárně?
Velmi pozitivně. Někteří lékaři pacienty do lékáren dokonce aktivně doporučují. Díky tomu se podařilo zvýšit proočkovanost a zároveň zjednodušit přístup pacientů ke zdravotní péči.
Pacient nemusí čekat na termín u lékaře – může jednoduše přijít do lékárny a službu využít bez zbytečných administrativních překážek.
Jak bys zhodnotila finanční i profesní postavení farmaceutů v Norsku?
Upřímně – mohlo by být lepší. Kompetence farmaceutů se neustále rozšiřují, ale finanční ohodnocení tomu vždy plně neodpovídá.
V tomto ohledu je situace překvapivě podobná České republice.
Jak náročná byla jazyková adaptace?
Velmi náročná. Učila jsem se spisovný bokmål, ale pracuji v oblasti, kde lidé běžně používají nynorsk a řadu místních dialektů.
Nejvíce mi pomohlo jednoduše mluvit. Co nejčastěji a bez obav z chyb.
Jazyk se nejrychleji zlepšuje v každodenní komunikaci. Praktické používání je často důležitější než dlouhé studium gramatiky.
Jaké rady bys dala farmaceutům, kteří zvažují práci v Norsku?
České farmaceutické vzdělání je obecně uznáváno. Rozhodujícím faktorem je kvalitní znalost norštiny.
Farmaceutů je v Norsku stále nedostatek a existují i specializované náborové programy zaměřené na zahraniční odborníky.
Je něco, co bys ráda přenesla z norského lékárenství do českého prostředí?
Určitě přehlednější centrální systém e-receptů, lepší využití lékového záznamu pacienta a širší zapojení farmaceutů do očkování.
Smysl podle mě dává také model spoluúčasti pacienta, který podporuje odpovědnější využívání zdravotní péče a současně zachovává dostupnost léčby pro chronicky nemocné.
Co si můžeme z norského lékárenství odnést?
- Plně funkční centrální e-recept a lékový záznam.
- Silnější zapojení farmaceutů do primární péče.
- Očkování a hrazené konzultace přímo v lékárnách.
- Vysokou míru digitalizace zdravotnictví.
- Důvěru pacientů v odbornost farmaceutů.
Budoucnost lékárenství může být mnohem širší, než si dnes představujeme.
Norský model ukazuje, že farmaceut může být nejen odborníkem na léčiva, ale také aktivním partnerem pacienta v prevenci, edukaci i dlouhodobé léčbě. Řada těchto kompetencí může být inspirací i pro další rozvoj českého lékárenství.
English version
The following section contains the complete English version of the interview, preserving the same questions and answers for international readers.
For better readability, the English interview follows the same structure as the Czech version and is intended primarily for international pharmacists, pharmacy students and healthcare professionals interested in the Norwegian pharmacy system.
Could you briefly introduce yourself?
My name is Barbora Juřínková Malinová, and I currently work in Norway as a pharmacy manager, or apoteker.
After graduating from pharmacy school, I spent about two years working in a private pharmacy in Prague. A combination of personal circumstances and a desire for change brought me to Norway — I met a partner who was living here, and since I have always been somewhat adventurous, I decided to move here to join him. It has now been ten years.
Which pharmacy do you currently work in, and where in Norway is it located?
I work at Apotek1 Os, which is part of Norway’s largest pharmacy chain.
I started there briefly as an assistant, then worked as a pharmacist for four years, and for the past five years I have held the position of pharmacy manager. The pharmacy is located about 30 kilometers south of Bergen, in the beautiful surroundings of the Bjørnafjorden fjord.
What were your first weeks and months in Norway like?
When I moved here, I did not speak Norwegian fluently. I completed an intensive language course while also studying on my own. Within six months, I reached a B1 level, which allowed me to start working in a pharmacy.
What surprised me most was the attitude of my colleagues — they were incredibly welcoming, patient and willing to help, especially during the early period when I was still unsure of my language skills.
What are the biggest differences between pharmacy practice in the Czech Republic and Norway?
I would not say that the pharmacist’s role itself is fundamentally different. The main differences lie in the organization of pharmaceutical care and the overall healthcare system.
One major difference is the fully functional electronic prescription system and the centralized medication record. We can access all prescriptions that a patient has collected from any pharmacy in Norway.
Another unique feature is the possibility of dispensing medication even without an active prescription when necessary — for example, over a weekend — based on the patient’s medication history.
How much opportunity do pharmacists have for clinical consultations?
Quite a lot. For example, the national health insurance system reimburses patient education on inhaler use.
In addition, two consultations are reimbursed for patients who are starting treatment for hypertension, dyslipidemia or anticoagulation therapy. These are short, structured conversations focused on treatment understanding, adherence and correct medication use.
There are also pilot programs for patients with type 2 diabetes and migraine. Every pharmacy has a private consultation room, which is essential for providing these services.
How does collaboration with physicians and health insurers work?
Norway has only one health insurance provider, which greatly simplifies the system. Billing is processed automatically every day, and any errors are quickly reported through a feedback mechanism.
Collaboration with physicians is similar to the Czech Republic — some see us as full partners and consult with us regularly, while others still maintain a certain professional hierarchy.
What requirements did you have to meet to practice as a pharmacist in Norway?
My Czech pharmacy degree was recognized without difficulty because it comes from an EU country. At the time I started, a B1 level of Norwegian was required. Today, the minimum requirement is B2.
How does continuing professional education work?
This is one of the weaker aspects of the system. There is no mandatory continuing professional development. We mainly complete internal e-learning courses provided by the pharmacy chain.
These courses often lack greater professional depth and are usually the same for both pharmacists and pharmacy technicians.
Have you become involved in expanded competencies, such as vaccination?
Yes. Pharmacies provide vaccinations as well as the consultation services I mentioned earlier.
What differences do you see in medication management and dispensing?
One notable difference is the approach to antibiotics. In Norway, antibiotics are prescribed only when truly indicated, and the first choice is still often traditional penicillin without clavulanic acid.
As a result, antibiotic resistance is not yet as widespread here. Another difference is that the range of over-the-counter medicines is significantly smaller than in the Czech Republic.
How are detected drug interactions or incorrect dosages handled?
Most often through consultation with the prescribing physician. If a medication has been prescribed with an incorrect dosage and the physician is unavailable, I adjust the dosage at the time of dispensing, inform the patient and then follow up with the physician on the next working day.
How is the pharmacy perceived as part of primary healthcare in Norway?
Pharmacies are viewed as highly accessible healthcare facilities staffed by qualified professionals, and they often serve as the patient’s first point of contact with the healthcare system.
This is partly because visits to physicians require co-payment. Patients contribute to healthcare costs up to a certain annual limit, and once that threshold is reached, further healthcare services and medications for chronic conditions become free of charge.
To what extent do Norwegian patients use digital services?
To a very high degree. Norway is a highly digitalized society, and it is not unusual for an eighty-year-old patient to use a mobile application to check the validity of electronic prescriptions.
How do patients respond to vaccination and healthcare services in pharmacies?
Very positively. Some physicians even actively refer patients to pharmacies. Vaccination services in pharmacies have significantly increased vaccination rates because patients do not need to schedule a doctor’s appointment and can simply walk in.
How would you assess the financial and professional recognition of pharmacists in Norway?
Honestly, it could be better. Pharmacists’ responsibilities and competencies continue to expand, but financial compensation does not always reflect this. In that respect, the situation is similar to the Czech Republic.
How challenging was the language adaptation?
Very challenging. I learned standard Bokmål, but I work in an area where Nynorsk and various dialects are commonly spoken. What helped the most was simply speaking as much and as often as possible.
What advice would you give to pharmacists considering work in Norway?
Their education will generally be recognized; the key factor is language proficiency. There is still a shortage of pharmacists here, and there are even specialized recruitment programs for foreign healthcare professionals.
Is there anything you would like to bring from Norwegian pharmacy practice into the Czech environment?
Definitely a clearer and more user-friendly centralized e-prescription system, better use of medication records and broader involvement of pharmacists in vaccination services.
I also support the model of patient co-payment.