Pocházím z Hradce Králové, ale už asi dvanáct let žiju v Nizozemsku. Často mě najdete i v Africe nebo někde na horách se psem. Jak budete číst dál, cestování je velké téma mého života. Moje cesta k farmacii začala poměrně brzy – velkou inspirací pro mě byl můj strýc, který farmacii vystudoval, a já k němu hodně vzhlížela. Bavily mě přírodní vědy, takže volba farmacie byla přirozená.

Jednoznačně zahraniční stáže. Přes léto jsem absolvovala Students Exchange Program v USA a ve Finsku, jak v nemocnicích, tak v lékárnách. Zahraničí mě vždy přitahovalo – možnost vidět, jak se věci dělají jinak, poznat odlišné systémy a nemít pohled omezený jen na vlastní prostředí.

Co se týče samotného studia, osobně mě dál více lákaly biologicky orientované předměty, jako fyziologie a morfologie. Tímto směrem se následně ubírala i moje diplomová a rigorózní práce, kterou jsem zpracovávala ve Fakultní nemocnici Hradec Králové na traumatologické JIP. Přímá práce s pacienty pro mě byla velmi silnou zkušeností a myslím, že se to promítá i do mé současné práce.

Jednoznačně klinicky orientovaná farmacie a práce s pacienty. Bavilo mě propojovat teorii s praxí, chápat onemocnění v širších souvislostech a vidět, že farmaceut může mít reálný dopad na péči o pacienta.

Popravdě ani nevím, jestli jsem se někdy viděla v roli lékárnice. Vždy mě lákalo neznámo – hledat, kde jinde se dá obor farmacie uplatnit. Spíše než jasný plán to byla kombinace příležitostí, které jsem postupně zkoušela, a hledání toho, co mi dává smysl. Zahraničí mě přitahovalo dlouhodobě a bylo přirozenou součástí této cesty.

Na konci studia jsem působila ve vedení Evropské asociace studentů farmacie (EPSA) jako Vice President External Affairs, což mě přivedlo ke stáži v Bruselu v organizaci PGEU, která zastupuje veřejné lékárny na evropské úrovni. Byla to skvělá zkušenost, jak poznat fungování evropských institucí, spolupráci mezi profesními organizacemi a formování společných evropských stanovisek.

Zároveň jsem si ale uvědomila, že oblast public affairs a advokacie není dlouhodobě to, čemu bych se chtěla věnovat. Prostředí Bruselu pro mě bylo příliš politické, tempo změn velmi pomalé a neustálý networking pro mě jako spíše introvertního člověka poměrně vyčerpávající. Právě tato zkušenost mě utvrdila v tom, že chci zkusit farmaceutický průmysl, kde je větší důraz na výsledky, rychlost a praktický dopad.