.png){kind=logo}
Rozhovor s Gabrielou Valentovou
Její kariéra je příkladem toho, jak se může farmaceutické vzdělání propojit s mezinárodním prostředím, inovacemi a smysluplným dopadem. PharmDr. Gabriela Valentová dnes působí v mezinárodním prostředí farmaceutického průmyslu, kde se podílí na vývoji a výrobě CAR‑T terapií s přímým dopadem na pacienty po celém světě. Její profesní i osobní cesta je úzce spojená se zahraničím, cestováním a neustálým hledáním nových výzev. V rozhovoru se vrací ke svým začátkům, studiu farmacie i k tomu, kam ji tato cesta dovedla.
.jpg)
1. Gábi, můžeš se prosím krátce představit? Jaká byla tvoje cesta k farmacii ještě před nástupem na FaF UK v Hradci Králové?
Pocházím z Hradce Králové, ale už asi dvanáct let žiju v Nizozemsku. Často mě najdete i v Africe nebo někde na horách se psem. Jak budete číst dál, cestování je velké téma mého života. Moje cesta k farmacii začala poměrně brzy – velkou inspirací pro mě byl můj strýc, který farmacii vystudoval, a já k němu hodně vzhlížela. Bavily mě přírodní vědy, takže volba farmacie byla přirozená.
2. Co tě během studia nejvíce formovalo – předměty, stáže, lidé, projekty?
Jednoznačně zahraniční stáže. Přes léto jsem absolvovala Students Exchange Program v USA a ve Finsku, jak v nemocnicích, tak v lékárnách. Zahraničí mě vždy přitahovalo – možnost vidět, jak se věci dělají jinak, poznat odlišné systémy a nemít pohled omezený jen na vlastní prostředí.
Co se týče samotného studia, osobně mě dál více lákaly biologicky orientované předměty, jako fyziologie a morfologie. Tímto směrem se následně ubírala i moje diplomová a rigorózní práce, kterou jsem zpracovávala ve Fakultní nemocnici Hradec Králové na traumatologické JIP. Přímá práce s pacienty pro mě byla velmi silnou zkušeností a myslím, že se to promítá i do mé současné práce.
3. Která oblast farmacie byla během studia „ta tvoje“?
Jednoznačně klinicky orientovaná farmacie a práce s pacienty. Bavilo mě propojovat teorii s praxí, chápat onemocnění v širších souvislostech a vidět, že farmaceut může mít reálný dopad na péči o pacienta.
##PRODUCT-WIDGETS-42651##
4. Co tě vedlo k rozhodnutí nejít cestou lékárnice?
Popravdě ani nevím, jestli jsem se někdy viděla v roli lékárnice. Vždy mě lákalo neznámo – hledat, kde jinde se dá obor farmacie uplatnit. Spíše než jasný plán to byla kombinace příležitostí, které jsem postupně zkoušela, a hledání toho, co mi dává smysl. Zahraničí mě přitahovalo dlouhodobě a bylo přirozenou součástí této cesty.
5. Kde jsi začínala po škole pracovat a co sis z této praxe odnesla?
Na konci studia jsem působila ve vedení Evropské asociace studentů farmacie (EPSA) jako Vice President External Affairs, což mě přivedlo ke stáži v Bruselu v organizaci PGEU, která zastupuje veřejné lékárny na evropské úrovni. Byla to skvělá zkušenost, jak poznat fungování evropských institucí, spolupráci mezi profesními organizacemi a formování společných evropských stanovisek.
Zároveň jsem si ale uvědomila, že oblast public affairs a advokacie není dlouhodobě to, čemu bych se chtěla věnovat. Prostředí Bruselu pro mě bylo příliš politické, tempo změn velmi pomalé a neustálý networking pro mě jako spíše introvertního člověka poměrně vyčerpávající. Právě tato zkušenost mě utvrdila v tom, že chci zkusit farmaceutický průmysl, kde je větší důraz na výsledky, rychlost a praktický dopad.
6. Jaké byly největší výzvy v prvních týdnech a měsících v zahraničí?
Díky mezinárodním zkušenostem jsem si v zahraničí nikdy nepřipadala ztracená a zejména v Nizozemsku jsem se velmi rychle cítila jako doma. Nizozemská kultura je přímočará, otevřená a hodně zaměřená na výsledky, což mi osobně velmi vyhovuje.
7. Jak bys jednoduše vysvětlila, co je CAR-T terapie?
Jedná se o personalizované buněčné terapie typu ATMP, při nichž jsou autologní T-lymfocyty pacienta odebrány pomocí leukafereze, kryoprezervovány a následně geneticky modifikovány pomocí lentivirového vektoru k expresi specifického receptoru. Po jednorázové infuzi zpět pacientovi tyto buňky cíleně rozpoznávají a eliminují nádorové buňky.
8. Co obnáší tvoje pozice Senior Principal, Cell Science MSAT?
Moje role má globální charakter a zahrnuje odpovědnost za implementaci mezinárodních projektů napříč výrobními závody, kryoprezervačními laboratořemi a nemocnicemi. Spolupracujeme s více než 200 nemocnicemi po celém světě, několika kryoprezervačními centry v 10 různých zemích a výrobními lokalitami v Evropě i ve Spojených státech. V rámci MSAT (Manufacturing Science & Technology) pracuji na projektech, které se zaměřují zejména na kontinuální zlepšování procesů a zavádění nových technologií.
Kromě toho posuzuji dopady odchylek a incidentů během leukafereze nebo kryoprezervace. Tato práce vyžaduje rychlé rozhodování a úzkou spolupráci s výrobními, kvalitativními a klinickými týmy, aby nedošlo ke zdržení výroby ani léčby konkrétního pacienta.
9. Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Můj běžný pracovní den vlastně neexistuje – každý den je jiný. Práce má výrazně projektový charakter a spočívá v koordinaci týmů, nastavování priorit, hledání řešení a průběžném řešení vznikajících problémů. Je to velmi dynamické prostředí, kde se o stereotypu opravdu mluvit nedá.
Denně pracuji s Američany, kde je většina vedení divize - jsou skvěle vytrénovaní na small talk, umí se prezentovat a být vidět, což je pro efektivitu důležité. V Nizozemsku je to spíš o výsledcích a organizační struktura není hiearchická, což je prakticky opak například Německa.
10. Jak náročná je logistika procesu od odběru buněk po návrat hotové terapie?
Supply chain u pokročilých terapií (ATMP) je zásadně odlišný od klasických chemických či biologických léčiv. Poprvé jsou dodavateli výchozího materiálu samotní pacienti a nemocnice, což znamená, že farmaceutické společnosti musí tato pracoviště auditovat a kvalifikovat obdobně jako jiné průmyslové dodavatele. Další výzvou je časová citlivost – čerstvé buňky mají omezenou stabilitu, proto je nutné každou zásilku přepravovat individuálně a v přesně definovaných podmínkách.
Protože jde o autologní terapie, je klíčový důraz na Chain of Identity (COI) a Chain of Custody (COC), aby nedošlo k záměně vzorků během velmi komplexní logistiky. Pacientské buňky často cestují přes kontinenty, než se vrátí k infuzi, a jakákoli chyba by znamenala ztrátu jediné šarže, která je přímo spojená s konkrétním pacientem.
11. Jak se liší komunikace mezi různými kulturami a regiony?
Hodně. Pokud chcete být v globálním prostředí efektivní, musíte se umět přizpůsobit a „číst mezi řádky“ v různých kulturách. Denně pracuji s Američany, kde je většina vedení divize – jsou skvěle vytrénovaní na small talk, umí se prezentovat a být vidět, což je pro efektivitu důležité. V Nizozemsku je to spíš o výsledcích a organizační struktura není hiearchická, což je prakticky opak například Německa.
Právě tato různorodost mě na práci velmi baví a zkušenosti ze studentských organizací pro mě byly skvělým tréninkem. Pokud někoho zajímá, jak se liší pracovní prostředí v různých kulturách, doporučuji knihu Culture Map od Erin Meyer.
12. Kdy sis naposledy uvědomila reálný dopad své práce na pacienty?
Prakticky každý den – je to pro mě klíčový aspekt, který mě motivuje i v korporátním prostředí. Nejde jen o CAR-T, kde působím posledních pět let, ale také o předchozí práci na vakcínách, například proti ebole nebo COVID-19. To byly nejintenzivnější roky mé kariéry, kdy jsem měla příležitost několik měsíců pracovat v Jihoafrické republice na transferu výrobního procesu vakcín pro evropský trh v době pandemie.
13. Myslíš, že se CAR-T terapie rozšíří v českých centrech?
Ano, určitě. Už vloni jsme začali s kvalifikací řady center pro naše CAR-T. V ČR je dostatek zkušeností z klinických studií, což celý proces usnadňuje.
14. Jakou radu bys dala studentům, kteří nechtějí jít jen lékárenskou cestou?
Nebát se, mít pokoru a prostě někde začít. První práce mimo lékárnu je podle mě nejtěžší najít. Zkoušejte různé věci. Kromě vědeckých znalostí se soustřeďte na tzv. transferable skills – schopnost adaptace je dnes klíčová.
15. Jak se připravit na práci v mezinárodním týmu už během studia?
Využijte příležitosti studentských organizací nebo Erasmus. Vyjeďte do zahraničí – na kongres, stáž, diplomku. Zajímejte se, jak to funguje jinde, a rozšiřte si obzory ještě před státnicemi.
16. Na čem právě pracuješ a co tě čeká dál?
Aktuálně mám rozjeté projekty zaměřené na brzkou charakterizaci výchozího materiálu pacientů, což by mohlo umožnit adaptabilní výrobu a zlepšit výsledky. Pracuji také na automatizaci a vizualizaci dat, abychom se posunuli z reaktivního prostředí do proaktivního. V letošním roce se chci více zaměřit také na procesy v nemocnicích a jejich optimalizaci napříč regiony, co by přineslo benefity hlavně pacientům.
17. Jak bys chtěla, aby tvoje práce ovlivnila péči o pacienty v budoucnu?
Aby byla dostupnější nejen v západním světě, ale napříč všemi kontinenty.
18. Máš v plánu se někdy vrátit zpět do Čech?
Nikdy neříkej nikdy, ale zatím to nevidím – ani osobně, ani pracovně. Uvidíme, kam mě má cesta zavede.
ENGLISH VERSION
Her career is an example of how pharmaceutical education can be connected with an international environment, innovation, and meaningful impact. Today, PharmDr. Gabriela Valentová works in the international pharmaceutical industry, where she contributes to the development and manufacturing of CAR‑T therapies with a direct impact on patients around the world. Her professional and personal journey is closely linked to working abroad, travel, and a constant search for new challenges. In this interview, she reflects on her beginnings, her studies in pharmacy, and where this path has taken her.
1. Gábi, could you briefly introduce yourself? What was your path to pharmacy before starting your studies at the Faculty of Pharmacy of Charles University in Hradec Králové?
I come from Hradec Králové, but I have been living in the Netherlands for about twelve years now. You will often find me in Africa or somewhere in the mountains with my dog. As you will see further on, travel is a major theme in my life. My path to pharmacy started relatively early – my uncle, who studied pharmacy, was a great inspiration for me and someone I really looked up to. I enjoyed natural sciences, so choosing pharmacy felt like a natural decision.
2. What influenced you the most during your studies – courses, internships, people, projects?
Definitely international internships. During the summers, I took part in the Students Exchange Program in the USA and in Finland, both in hospitals and community pharmacies. I have always been drawn to working abroad – the opportunity to see how things are done differently, to experience different systems, and not to have my perspective limited to just one environment.
As for the studies themselves, I was more attracted to biologically oriented subjects such as physiology and morphology. This focus was later reflected in both my diploma and doctoral thesis, which I completed at the University Hospital in Hradec Králové in the trauma intensive care unit. Direct work with patients was a very strong experience for me, and I believe it is reflected in my current work as well.
3. Which area of pharmacy felt like “your” field during your studies?
Clearly clinically oriented pharmacy and working with patients. I enjoyed connecting theory with practice, understanding diseases in a broader context, and seeing that a pharmacist can have a real impact on patient care.
4. What led you to decide not to pursue a career as a community pharmacist?
Honestly, I’m not sure I ever really saw myself in that role. I was always drawn to the unknown – exploring where else pharmacy could be applied. Rather than having a clear plan, it was a combination of opportunities that I gradually tried and a search for what truly made sense to me. Working abroad had always attracted me and was a natural part of this journey.
5. Where did you start working after graduation, and what did you take away from that experience?
At the end of my studies, I was part of the leadership of the European Pharmaceutical Students’ Association (EPSA) as Vice President of External Affairs, which led to an internship in Brussels at PGEU, the organization representing community pharmacies at the European level. It was a great opportunity to understand how European institutions function, how professional organizations collaborate, and how common European positions are formed.
At the same time, I realized that public affairs and advocacy were not areas I wanted to pursue long term. The environment in Brussels felt too political to me, the pace of change was very slow, and constant networking was quite exhausting for me as a rather introverted person. This experience confirmed my desire to try the pharmaceutical industry, where there is more emphasis on results, speed, and practical impact.
6. What were the biggest challenges during your first weeks and months abroad?
Thanks to my international experience, I never felt lost abroad, and especially in the Netherlands I felt at home very quickly. Dutch culture is direct, open, and strongly results‑oriented, which suits me very well.
7. How would you explain CAR‑T therapy in simple terms?
It is a type of personalized cell therapy classified as an ATMP, in which a patient’s own T lymphocytes are collected via leukapheresis, cryopreserved, and then genetically modified using a lentiviral vector to express a specific receptor. After a single infusion back into the patient, these cells are able to specifically recognize and eliminate cancer cells.
8. What does your role as Senior Principal, Cell Science MSAT involve?
My role has a global scope and includes responsibility for implementing international projects across manufacturing sites, cryopreservation laboratories, and hospitals. We collaborate with more than 200 hospitals worldwide, several cryopreservation centers in ten different countries, and manufacturing facilities in Europe and the United States. Within MSAT (Manufacturing Science & Technology), I work on projects focused mainly on continuous process improvement and the implementation of new technologies.
In addition, I assess the impact of deviations and incidents during leukapheresis or cryopreservation. This work requires fast decision‑making and close collaboration with manufacturing, quality, and clinical teams to avoid delays in production or treatment for individual patients.
9. What does your typical workday look like?
A typical workday doesn’t really exist – every day is different. My work is highly project‑based and involves coordinating teams, setting priorities, finding solutions, and continuously addressing emerging issues. It is a very dynamic environment where there is no room for routine.
10. How complex is the logistics from cell collection to the return of the final therapy?
The supply chain for advanced therapies (ATMPs) is fundamentally different from that of traditional chemical or biological medicines. For the first time, patients and hospitals themselves become suppliers of starting material, which means pharmaceutical companies must audit and qualify these sites similarly to other industrial suppliers. Another major challenge is time sensitivity – fresh cells have limited stability, so each shipment must be transported individually under strictly defined conditions.
Because these are autologous therapies, maintaining Chain of Identity (COI) and Chain of Custody (COC) is critical to prevent mix‑ups during the highly complex logistics process. Patient cells often travel across continents before returning for infusion, and any error would mean the loss of a single batch directly linked to a specific patient.
11. How does communication differ across cultures and regions?
Significantly. To be effective in a global environment, you must be able to adapt and “read between the lines” across different cultures. On a daily basis, I work with Americans, where most of the division leadership is based – they are excellent at small talk, self‑presentation, and visibility, which is important for effectiveness. In the Netherlands, the focus is more on results and the organizational structure is non‑hierarchical, which is practically the opposite of, for example, Germany.
This diversity is something I truly enjoy about my work, and my experience in student organizations was excellent training. For anyone interested in how workplace cultures differ, I recommend the book The Culture Map by Erin Meyer.
12. When did you last realize the real impact of your work on patients?
Practically every day – it is a key motivator for me, even in a corporate environment. It’s not only about CAR‑T, which I have been working on for the past five years, but also about my previous work on vaccines, such as those for Ebola or COVID‑19. Those were the most intense years of my career, when I had the opportunity to spend several months in South Africa working on the transfer of vaccine manufacturing processes for the European market during the pandemic.
13. Do you think CAR‑T therapies will expand in Czech centers?
Yes, definitely. Last year, we already started qualifying several centers for our CAR‑T therapies. The Czech Republic has sufficient experience from clinical trials, which makes the process easier.
14. What advice would you give to students who don’t want to follow only the community pharmacy path?
Don’t be afraid, stay humble, and just start somewhere. Finding the first job outside a pharmacy is, in my opinion, the hardest part. Try different things. In addition to scientific knowledge, focus on transferable skills – adaptability is key today.
15. How can students prepare for working in an international team during their studies?
Take advantage of opportunities offered by student organizations or Erasmus. Go abroad – for a conference, an internship, or your thesis. Be curious about how things work elsewhere and broaden your horizons before your final exams.
16. What are you currently working on, and what’s next for you?
I am currently working on projects focused on early characterization of patients’ starting material, which could enable more adaptable manufacturing and improve outcomes. I am also working on data automation and visualization to move from a reactive to a proactive environment. This year, I would also like to focus more on hospital processes and their optimization across regions, which would primarily benefit patients.
17. How would you like your work to influence patient care in the future?
I would like these therapies to become accessible not only in the Western world, but across all continents.
18. Do you plan to return to the Czech Republic someday?
Never say never, but at the moment I don’t see it – neither personally nor professionally. We’ll see where my journey takes me.