Rozhovor Jana Trávníčková

 

Rozhovor pro PharmaPort poskytla Mgr. Jana Trávníčková, Ph.D., zkušená vědecká pracovnice, která se aktuálně věnuje výzkumu v oblasti rakoviny kůže. Jana absolvovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a již během studia se vydala na několik zahraničních stáží, které ji přivedly k vědecké kariéře. Po úspěšném dokončení doktorátu ve Francii se přesunula do Skotska, kde se její výzkumná činnost zaměřila na sledování vývoje rakoviny a studium toho, proč některé léky přestávají účinkovat v těžších stádiích nemoci. V rozhovoru se podělí o své profesní zkušenosti, své názory na vědecký výzkum a také o plánech do budoucna 

Jani, vystudovala jsi Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a už během magisterského studia jsi několikrát vyjela do zahraničí. Kam konkrétně vedly tvoje cesty a co tě k nim motivovalo?

Hlavní motivací byla moje zvědavost. Už po střední škole jsem odjela do Francie, kde jsem chtěla zlepšit svou francouzštinu, a právě tehdy jsem poprvé navštívila Montpellier. Během studia jsem se zapojila do různých studentských spolků, pomáhala s výměnnými pobyty, a díky tomu jsem měla možnost vycestovat na léto do malé vesničky u Nantes, kde jsem pracovala v lékárně. Byla to skvělá příležitost naučit se francouzsky - ostatně jinak to ani nešlo, protože nikdo jiný tam jiným jazykem nemluvil. V posledním ročníku jsem pak vyjela na Erasmus stáž do laboratoře v Montpellier, kde jsem pět měsíců pracovala na výzkumu rakoviny tlustého střeva. Tahle zkušenost mě úplně nadchla a definitivně mě přitáhla k vědeckému prostředí.

Jaké zážitky ti nejvíc utkvěly v paměti během Erasmu v Montpellier? Očarovala tě atmosféra jihu Francie natolik, že jsi tam chtěla zůstat i na Ph.D.?

Montpellier je opravdu kouzelné místo - slunce, příjemná atmosféra, blízkost moře… To mi teď mimochodem docela chybí :-) Díky stáži v laboratoři jsem potkala lidi z celého světa a navázala přátelství, která bych jinak nikdy nezažila. Bylo fascinující vidět, jak funguje laboratoř v jiné zemi. Jedna z mých školitelek byla také farmaceutka, což pro mě bylo inspirující - ukázalo mi to, že nemusíš být biolog nebo chemik, abys mohl pracovat ve vědě. Ve Francii je běžnější, že fao lékáren. A rmaceuti pokračují ve výzkumu, což v Česku zatím tak časté není a většina lidí míří spíše dna jihu Francie je navíc skvělé, že můžeš snadno cestovat a objevovat další krásná města v okolí.

Jak náročné bylo dostat se na Ph.D. program na univerzitě v Montpellier? Hrál v tom nějakou roli i fakt, že jsi ovládala francouzštinu?

Francouzština hrála velkou roli. Hlásila jsem se o grant od francouzského ministerstva školství, o který jsem soutěžila s místními studenty. V Montpellier bylo tehdy 17 míst, o která jsme se ucházeli, a výběr probíhal formou tří pohovorů – všechny výhradně ve francouzštině. Ani mi nebylo nabídnuto, že by pohovor mohl proběhnout v angličtině. Teoreticky není francouzština pro Ph.D. ve Francii povinná, ale já bych to rozhodně nedoporučovala – i když školitelé anglicky mluví, většina lidí v laboratoři ne. Kromě Montpellier jsem se hlásila i do Nice, Dánska a Ústavu molekulární genetiky v Krči, ale Montpellier mě lákal nejvíc – znala jsem už místní prostředí i lidi, což hrálo velkou roli.

 

"V akademii jsem už jedenáct let a mám publikováno dvanáct článků, ale přiznám se, že stále nevím nebo váhám, jaký časopis máme vybrat pro publikaci našich výsledků"

Můžeš popsat hlavní rozdíly mezi doktorským studiem ve Francii a u nás? Zajímalo by mě to hlavně z pohledu délky studia, financování a každodenní náplně práce.

U nás je Ph.D. obvykle delší a financované formou stipendia. Ve Francii ale doktorandi dostávají regulérní plat, který se jim započítává do důchodu -  a platí z něj daň z příjmu a sociální a zdravotní - v Česku je stipendium výrazně nižší, tehdy bylo dokonce nižší než minimální mzda. Co se týče každodenní náplně, ta je podobná, ale v ČR se od doktoranda více očekává - například výuka nebo vedení mladších studentů, což je ve Francii spíš dobrovolné a brané jako přivýdělek.

Jakému výzkumnému tématu ses věnovala během doktorského studia? Co tě na něm nejvíc bavilo?

Zabývala jsem se výzkumem krevních kmenových buněk – konkrétně tím, jak přežívají a jak se dostávají do kostní dřeně. Měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat s modelem zvaným zebra fish (česky dánio pruhované) – malé rybičky, které mě bavily daleko víc než buňky nebo myší modely. Jejich velkou výhodou je, že se rodí mimo dělohu, takže se dá detailně sledovat jejich vývoj od jediné buňky, což u savců není možné. Pracovala jsem hlavně s mikroskopy a sledovala, jak lze krvetvorbu ovlivnit různými inhibitory a léky.

Publikovala jsi několik článků, včetně těch ve velmi prestižních časopisech, jako je Nature Communications. Čemu přisuzuješ tento úspěch? 

Částečně je to i otázka štěstí. V akademii jsem už jedenáct let a mám publikováno dvanáct článků, ale přiznám se, že stále nevím nebo váhám, jaký časopis máme vybrat pro publikaci našich výsledků. Důležitější než samotný název časopisu je pro mě dopad toho výzkumu. Bohužel se stále často klade důraz na Impact Factor, i když podle mě je objektivnější sledovat citovanost článků. Sledujeme také, co je zrovna "v kurzu" – jaké metody a techniky jsou populární. Před pár lety to byl single-cell RNA sequencing (=metoda, která umožňuje analyzovat genovou expresi jednotlivých buněk, čímž odhaluje jejich individuální funkce a rozdíly),, později se přidala spatial transcriptomika a teď se řeší mezibuněčná komunikace. Jak se posouvá obor, mění se i očekávání časopisů a člověk na to musí reagovat.

Po doktorátu jsi nakonec nezůstala ve Francii, ale přesunula ses do Edinburghu ve Skotsku. Co tě k té změně vedlo? (Předpokládám, že počasí to asi nebylo 😄)

Zrovna dneska tu svítí sluníčko, ale ano – počasí v tom roli nehrálo :-). V akademii se očekává, že člověk nasbírá zkušenosti z různých laboratoří, ideálně i z jiné země, a to jsem chtěla i já. Věděla jsem, že nechci do USA, takže jsem hledala laboratoře v Evropě, které se věnují podobnému výzkumu s rybičkami – a to bylo v Belgii, Nizozemsku, Německu a Skotsku. Zrovna tehdy hledala postdoka moje současná šéfka, přihlásila jsem se a vyšlo to. A tak jsem se přestěhovala do Skotska, aniž bych ho předtím kdykoliv navštívila. Mám štěstí, že pracuju v institutu s velmi dobrým zázemím a renomé.

Čemu se věnuješ teď, v rámci svého současného výzkumu? A co tě na téhle fázi tvé vědecké dráhy nejvíc baví?

Změnila jsem výzkumné téma – zůstala jsem u práce s rybičkami, ale tentokrát se zaměřuji na rakovinu kůže. Baví mě to, protože už přímo sledujeme nemoc a její vývoj, což má větší přesah do praxe. Zkoumáme, proč některé léky přestanou fungovat, zejména u pacientů ve 3. a 4. stádiu, kde se nemoc až v 80 % případů vrací. Pracujeme s genetickým modelem, který nám umožňuje sledovat, proč určité buňky přežívají a migrují po těle. Během PhD člověk pracuje na konkrétním projektu, který musí dokončit a napsat disertační práci, což vede k tomu, že se stává expertem v té konkrétní oblasti. Jako postdoc se moje role výrazně rozšířila - mám možnost školit PhD studenty, z nichž jedna už dokončila studium a druhá pokračuje. Pomáhám také s granty a školením v oblasti bezpečnosti práce a experimentů na zvířatech, přičemž v Británii jsou velmi přísné regulace týkající se těchto experimentů. Kromě toho jsem recenzentem článků ostatních týmů při publikování, což znamená, že moje role je širší a zahrnuje i interakci s vědeckou komunitou na různých úrovních. Každý rok mám příležitost účastnit se 2–3 konferencí, kde mohu prezentovat naši práci a získávat cennou zpětnou vazbu od ostatních vědců.

Jaké máš profesní plány do budoucna? Chtěla bys zůstat ve vědě dlouhodobě? A láká tě někdy návrat do Česka, nebo si svou budoucnost představuješ spíš v zahraničí?

Vědeckou kariéru si zatím neplánuji dlouhodobě, protože ve vědě se často věci vyvíjejí nečekaně. I má šéfová, profesorka, má svůj plat zcela závislý na grantech, což ukazuje, jak nestálé to může být. Práce v laboratoři mě stále baví, nechci ale být vedoucí laboratoře nebo tzv. principal investigator, protože tyto pozice jsou převážně manažerské a zaměřují se na publikování článků a řízení týmu, což není úplně to, co mě naplňuje. Mně vyhovuje právě práce v laboratoři a s jednotlivými členy týmu.

Co se týče budoucnosti, rozhodně chci zůstat v Evropě - život v USA mě neláká. A jestli to bude Česká republika, nebo Skotsko, to zatím nechám otevřené a nechám se překvapit, jak se situace vyvine :-)

Děkujeme moc za rozhovor pro PharmaPort a přejeme spoustu dalších úspěchů ve vědecké kariéře!

 

The interview for PharmaPort was provided by Mgr. Jana Trávníčková, Ph.D., an experienced scientific researcher currently focused on skin cancer research. Jana graduated from the Faculty of Pharmacy at Charles University in Hradec Králové and, during her studies, embarked on several internships abroad, which led her to a scientific career. After successfully completing her Ph.D. in France, she moved to Scotland, where her research activities focused on monitoring the progression of cancer and studying why certain drugs cease to work in advanced stages of the disease. In this interview, she shares her professional experiences, views on scientific research, and her plans for the future.

Jana, you graduated from the Faculty of Pharmacy at Charles University in Hradec Králové and already during your master's studies, you went abroad several times. Where exactly did you travel, and what motivated you to do so?

The main motivation was my curiosity. After high school, I went to France, where I wanted to improve my French, and that was when I first visited Montpellier. During my studies, I got involved in various student organizations, helping with exchange programs, and thanks to that, I had the opportunity to spend a summer in a small village near Nantes, where I worked in a pharmacy. It was a great opportunity to learn French—after all, it was the only option since no one else spoke any other language. In my final year, I then went on an Erasmus internship to a laboratory in Montpellier, where I worked on colorectal cancer research for five months. This experience really excited me and definitely drew me into the scientific environment.

What experiences stood out the most during your Erasmus in Montpellier? Was the atmosphere of southern France so enchanting that you wanted to stay there for your Ph.D.?

Montpellier is truly a magical place—the sun, the pleasant atmosphere, the proximity to the sea... I really miss that now! :-) Thanks to the internship in the laboratory, I met people from all over the world and formed friendships I would never have experienced otherwise. It was fascinating to see how a laboratory works in another country. One of my supervisors was also a pharmacist, which was inspiring—it showed me that you don’t have to be a biologist or chemist to work in science. In France, it's more common for pharmacists to continue in research, which isn't as frequent in the Czech Republic, where most people aim for pharmacy work. Additionally, in southern France, it’s great because you can easily travel and explore other beautiful cities nearby.

"I've been in academia for ten years and have twelve published articles, but I know that I don't know or hesitate which journal to choose to publish our results in."

How challenging was it to get into the Ph.D. program at the University of Montpellier? Did your proficiency in French play a role?

French played a major role. I applied for a grant from the French Ministry of Education, competing with local students. At the time, there were 17 spots at Montpellier, and the selection process involved three interviews—all conducted exclusively in French. I wasn’t even offered the option to conduct the interview in English. Theoretically, French is not required for a Ph.D. in France, but I wouldn’t recommend that—although the supervisors speak English, most people in the lab do not. Besides Montpellier, I applied to Nice, Denmark, and the Institute of Molecular Genetics in Krč, but Montpellier attracted me the most—I was already familiar with the local environment and people, which played a big role.

Could you describe the main differences between doctoral studies in France and the Czech Republic? I’m particularly interested in the duration, funding, and the daily work involved.

In France, Ph.D. students are funded through grants, while in the Czech Republic, Ph.D. studies are usually longer and funded by a stipend. In France, however, Ph.D. students receive a regular salary, which also counts toward their pension and is being texed - while in the Czech Republic, the stipend is much lower, even below the minimum wage. As for the daily tasks, they are similar, but in the Czech Republic, there is often more expectation from doctoral students—such as teaching or supervising younger students, which is more voluntary and considered additional income in France.

What research topic did you focus on during your Ph.D.? What did you enjoy most about it?

I worked on research regarding blood stem cells—specifically, how they survive and migrate to the bone marrow. I was fortunate to work with a model called zebrafish (Danio rerio)—small fish that fascinated me much more than cell culture or mouse models. Their big advantage is that they are born outside the uterus, so their development can be closely monitored from a single cell, which isn’t possible with mammals. I mainly worked with microscopes and observed how blood formation can be influenced by various inhibitors and drugs.

You have published several articles, including in prestigious journals such as Nature Communications. What do you attribute this success to?

Partially, it’s a matter of luck. I’ve been in academia for eleven years and have published twelve articles, but I admit that I still don’t know or hesitate how to select the right journal for publishing our results. What’s more important than the journal name for me is the impact of the research. Unfortunately, there is still a strong focus on Impact Factor, even though I think it's more objective to look at article citations. We also pay attention to what’s currently trending - what methods and techniques are popular. A few years ago, it was single-cell RNA sequencing, then spatial transcriptomics, and now intercellular communication is being discussed. As the field progresses, journals' expectations also change, and one must respond to that.

After your Ph.D., you didn’t stay in France but moved to Edinburgh, Scotland. What led to this change? (I assume it wasn’t the weather 😄)

Well, the sun is shining today, but yes—weather wasn’t a factor! In academia, it’s expected that one gains experience in different labs, ideally in different countries, and that’s what I wanted too. I knew I didn’t want to go to the USA, so I was looking for labs in Europe that worked on similar research with fish, which included Belgium, the Netherlands, Germany, and Scotland. My current boss was looking for a postdoc at the time, I applied, and it worked out. So, I moved to Scotland without having visited it beforehand. I’m lucky to work in an institute with great facilities and a good reputation.

What are you currently working on in your research? And what do you enjoy most about this phase of your scientific career?

I changed my research focus—I stayed with the fish model but now focus on skin cancer. I enjoy it because we are now directly tracking the disease and its progression, which has more translational implications. We are investigating why certain drugs stop working, especially in patients at stage 3 or 4, where the disease returns in up to 80% of cases. We work with a genetic model that allows us to observe why certain cells survive and migrate throughout the body. During the Ph.D., one works on a specific project that must be completed and written as a dissertation, which leads to becoming an expert in that area. As a postdoc, my role has expanded significantly—I have the opportunity to mentor Ph.D. students, one of whom has already finished and the other is continuing. I also help with grants and training in workplace safety and animal experimentation, with strict regulations on these experiments in the UK. Additionally, I am a reviewer for articles from other teams when submitted to a journal which means my role is broader and involves interaction with the scientific community at various levels. Every year, I have the opportunity to participate in 2–3 conferences where I can present our work and get valuable feedback from other scientists.

What are your professional plans for the future? Do you want to stay in science long-term? Does the idea of returning to the Czech Republic appeal to you, or do you see your future more abroad?

I don’t plan a long-term career in science because things often develop unexpectedly in academia. Even my boss, a professor, has her salary entirely dependent on grants, which shows how unstable it can be. But I still enjoy working in the lab, though I don’t want to be a Group leader or a principal investigator, because these positions are mostly managerial and focus on publishing articles and managing teams, which isn’t exactly what fulfills me. I enjoy working directly in the lab and with individual team members.

As for the future, I definitely want to stay in Europe—I’m not attracted to life in the USA. Whether it will be the Czech Republic or Scotland, I’ll keep that open and wait to see how the situation develops.

 

Thank you so much for the interview for PharmaPort, and we wish you continued success in your scientific career!