Rozhovor Robin Hyjánek

 

 

Robine, většinu své profesní kariéry jsi zasvětil klinickému výzkumu. Lákala tě tato oblast už během studií na Farmaceutické fakultě UK nebo se tvůj zájem rozvinul až později?

Upřímně – během studia mě vůbec nenapadlo, že bych se mohl vydat tímto směrem. Ve škole jsme se o možnostech uplatnění v oblasti klinického výzkumu příliš nebavili a já byl přesvědčený, že skončím jako většina mých spolužáků – tedy v lékárně. Po promoci jsem nastoupil do nemocniční lékárny ve Zlíně a plánoval jsem se přihlásit k atestaci z nemocničního lékárenství. Pak se mi ale dostala do rukou kniha případových studií z klinické farmacie, která mě úplně nadchla. Rozhodl jsem se proto zaměřit na klinickou farmacii. K samotné atestaci už ale nakonec nikdy nedošlo.

Pokud se nepletu, poměrně brzy po dokončení studia jsi odcestoval do Londýna. Jak na to období vzpomínáš?

 Původně jsem plánoval odjet hned po škole v rámci Work & Travel programu, ale to mi nakonec nevyšlo. Do Anglie jsem se vydal až po dvou letech práce v lékárně – a tahle cesta mi úplně změnila kariérní směr. V té době nebyla práce v Anglii jednoduchá – vzdělání se automaticky neuznávalo, protože jsem školu dokončil ještě před vstupem Česka do EU. Navíc jsem maturoval z němčiny, takže moje angličtina nebyla silná stránka a zpočátku jsem Angličanům téměř nerozuměl.

Nejdřív jsem si musel najít jakoukoliv práci, abych si pokryl náklady – a tak jsem začal jako pečovatel v domově seniorů. Roznášel jsem jídlo, léky a zajišťoval celkovou péči. Po půl roce se mi angličtina výrazně zlepšila, a tak jsem nastoupil jako farmaceutický asistent do firmy vyrábějící IPLP – připravoval jsem kapsle, čípky, roztoky... Zároveň jsem chodil na jazykové kurzy a složil IELTS zkoušku.

V té firmě jsem se seznámil s lékárnicí z Malajsie, která získala práci v jednotce pro testování nových léčiv (fáze I). Vyprávěla o tom s takovým nadšením, že to se mnou zarezonovalo – a právě tehdy jsem začal poprvé vážně přemýšlet o kariéře v klinickém výzkumu. To už jsem byl v Anglii zhruba rok a půl.

Svoji dráhu jsi začínal jako Clinical Research Assistant Trainee. Co obnášela tato role?

Mířil jsem na pozici Clinical Research Associate (CRA), tedy monitora klinických studií. Bez předchozí praxe to ale nebylo možné, tak jsem na to šel oklikou – získal jsem místo v jednotce pro klinické studie fáze I na zdravých dobrovolnících, v podstatě v roli podobné zdravotní sestře.

Zkoušky probíhaly ve zdravotnickém zařízení, kde byli hospitalizovaní účastníci studie. Měřil jsem EKG, podával léčivo, odebíral krev, což pro mě byla tehdy výzva, protože jako lékárník jsem toto předtím nikdy nedělal – všechno muselo být precizně načasované a dokumentované. Třeba na odběr vzorku jsem měl jen tři minuty. Bylo to velmi intenzivní – směny byly denní i noční a pracovalo se daleko od mého bydliště. Po třech měsících jsem skončil, ale ta zkušenost byla klíčová pro moje další uplatnění.

A poté jsi se vrátil do Česka?

Ještě ne – na půl roku jsem se vrátil do předchozí firmy, kde jsem připravoval IPLP. A právě tam mě moje kamarádka z Malajsie informovala, že nynější firma IQVIA hledá v Praze nové monitory klinických studií. Přihlásil jsem se na pohovor, uspěl – a tím začala moje skutečná kariéra v této oblasti.

Dnes máš za sebou zkušenosti z více CRO společností a postupně jsi se vypracoval až na pozici Senior CRA. Jaké kompetence tato pozice vyžadovala a jak vypadal tvůj běžný pracovní den?

 Jako CRA jsem měl zodpovědnost za to, že se klinická studie provádí podle protokolu, GCP a legislativních požadavků. Nejprve bylo potřeba najít vhodná studijní centra a proškolit lékaře, sestry, lékárníky i další personál. Dále jsem zajišťoval logistiku, laboratorní kity, dokumentaci.

Hlavní náplní bylo kontrolovat, zda data ze zdravotnické dokumentace byla správně přepsaná do systémů a jestli vše proběhlo podle plánu. To je taková až detektivní práce. Frekvence návštěv studijních center je různá a odvíjí se od fáze, v které aktuálně projekt je, ale také záleží na jednotlivé firmě. V terénu jsem trávil 2–10 dní v měsíci a většinu času zabere kontrola přepisu zdravotnické dokumentace a také to, zda-li vše proběhlo dle protokolu studie. Zbytek času jsem pracoval z kanceláře – připravoval se na další návštěvy, psal reporty a řešil komunikaci se studijním týmem. Každý monitor má obvykle na starosti několik studií, takže je takovým spojovacím článkem mezi centry a sponzorem studie.

 

"Pozice projektového manažera je něco, na co mě škola vůbec nepřipravila"

 

Během své kariéry jsi působil v různých terapeutických oblastech – od kardiologie, přes psychiatrii, internu až po onkologii. V čem se tyto oblasti liší? A byly to vždy randomizované studie fáze 3?

 Většina studií, které jsem monitoroval, byla ve fázi 2 nebo 3. Samotná struktura práce je podobná, ale každá oblast má svá specifika.

Třeba v psychiatrii hrají klíčovou roli různé dotazníky a škály, protože psychický stav se nedá měřit laboratorně. Tyto studie mě hodně bavily – i proto, že jsem monitoroval i na Slovensku. Kardiologie je exaktnější obor, má jasně dané protokoly a laboratorní parametry. Onkologie je asi nejnáročnější – kvůli složitosti léčby, množství výkonů a hlášení nežádoucích příhod. Ale zároveň je to velmi naplňující, protože cítíš, že můžeš pomoci pacientům prodloužit nebo i zachránit život. Každá oblast mě něčím obohatila – a každá studie přinesla nové zkušenosti.

Dnes v oblasti monitoringu klinických studií pracují nejen farmaceuti a lékaři, ale i absolventi jiných přírodovědných oborů. Jak vnímáš konkurenci a myslíš, že je profil farmaceuta výhodou?

Já si myslím, že je profil farmaceuta hodně vhodný pro práci monitora. Ačkoliv každý nováček projde podrobným školením, farmaceut se díky svému vzdělání lépe zorientuje v protokolech i ve zdravotnické dokumentaci. Zkušenosti z lékárny – třeba i čtení "lékařského písma" na receptech – se mi také hodila při luštění hůře čitelné zdravotnické dokumentace.  Každopádně není to nezbytné, každý prochází podrobným školení na ty jednotlivé indikace, co je potřeba k těm jednotlivým studiím.

Co tě momentálně nejvíce baví ve tvé současné pozici projektového manažera a jaké máš plány do budoucna?

Pozice projektového manažera je něco, na co mě škola vůbec nepřipravila, ale postupně jsem se k ní dostal. Baví mě její rozmanitost – žádný den není stejný, každý projekt přináší nové výzvy, které je potřeba překonat. Mám rád i tu komplexitu, kdy je třeba spolupracovat s mnoha odděleními, sponzory klinických studií i externími partnery. Hodně mě naplňuje i práce s lidmi – motivovat tým, budovat zdravou týmovou dynamiku a vidět, že mají vše, co potřebují k tomu, aby mohli odvádět dobrou práci. To je pocit, který mě jako manažera hodně těší.

Každý projekt mě zároveň něco naučí, takže mám i pocit neustálého osobního růstu. Co mě ale fakulta opravdu nenaučila, je finanční stránka projektů – plánování rozpočtu, rozdělování nákladů a další ekonomické aspekty, to pro mě byla nová zkušenost.

Do budoucna bych rád zůstal v oblasti projektového řízení. Je to role, která mi dává smysl a která nabízí spoustu možností dalšího kariérního posunu. Uvidím, jaké příležitosti přijdou.

Robin, you’ve dedicated most of your professional career to clinical research. Were you already drawn to this field during your studies at the Faculty of Pharmacy at Charles University, or did your interest develop later?

Honestly – during my studies, it never occurred to me that I could go down this path. We didn’t talk much about career opportunities in clinical research at school, and I was convinced I’d end up like most of my classmates – working in a pharmacy. After graduation, I started working in a hospital pharmacy in Zlín and planned to apply for a hospital pharmacy specialization. But then I came across a book of case studies in clinical pharmacy, and I was completely captivated. So I decided to focus on clinical pharmacy – although I never ended up completing the specialization.

If I’m not mistaken, you moved to London not long after graduation. What do you remember about that period?

 Initially, I planned to leave right after university through a Work & Travel program, but that didn’t work out. I went to England after two years of working in a pharmacy – and that trip completely changed my career path. At that time, finding a job in England wasn’t easy – degrees weren’t automatically recognized because I had graduated before the Czech Republic joined the EU. Also, I had studied German in high school, so my English wasn’t great, and at first, I barely understood the locals.

I had to find any job to cover my expenses – so I started working as a caregiver in a nursing home. I served meals and medications and provided general care. After six months, my English improved significantly, and I got a job as a pharmaceutical assistant at a company producing compounded medicines – I prepared capsules, suppositories, and solutions. At the same time, I attended language classes and passed the IELTS exam.

At that company, I met a pharmacist from Malaysia who had gotten a job at a Phase I clinical trial unit. She spoke about it with such enthusiasm that it resonated with me – and that’s when I first seriously considered a career in clinical research. I had already been in the UK for about a year and a half.

You started your career as a Clinical Research Assistant Trainee. What did that role involve?

I was aiming for the position of Clinical Research Associate (CRA), essentially a clinical trial monitor. But without prior experience, I couldn’t jump straight into it – so I took a different route and got a job in a Phase I unit working with healthy volunteers, in a role similar to that of a nurse.

The trials took place in a medical facility where participants were hospitalized. I performed ECGs, administered drugs, and took blood samples – which was quite a challenge for me at the time, since pharmacists don’t usually do this. Everything had to be precisely timed and documented. For example, I had only a three-minute window to collect a sample. It was very intense – with day and night shifts, and I had to commute a long way. I left after three months, but the experience was key to my future career.

And then you returned to the Czech Republic?

Not yet – I went back to my previous company for six months, where I continued compounding medicines. That’s when my Malaysian friend told me that IQVIA was hiring clinical research monitors in Prague. I applied, got the job – and that’s when my real career in clinical research began.

 

"The position of project manager is something that school did not prepare me for at all"

You’ve since gained experience at several CRO companies and gradually worked your way up to Senior CRA. What skills did that role require, and what did a typical workday look like?

 As a CRA, I was responsible for ensuring that clinical studies were conducted in line with the protocol, GCP, and legal requirements. First, you need to identify suitable study sites and train doctors, nurses, pharmacists, and other staff. I also managed logistics, lab kits, and documentation.

The main task was verifying that data from medical records was accurately entered into the systems and that everything followed the study protocol. It’s a bit like detective work. The frequency of site visits varies depending on the project phase and the company. I spent 2–10 days a month in the field, mostly checking data transcription and protocol compliance. The rest of the time I worked from the office – preparing for upcoming visits, writing reports, and handling communication with study teams. Each monitor usually handles several studies and acts as a bridge between sites and the study sponsor.

Throughout your career, you’ve worked in various therapeutic areas – from cardiology to psychiatry, internal medicine, and oncology. How do these fields differ? And were they always randomized Phase 3 studies?

Most of the studies I monitored were Phase 2 or 3. The structure of the work is similar, but each field has its specifics. For instance, in psychiatry, questionnaires and rating scales are key, since mental health can’t be measured in a lab. I really enjoyed these studies – also because I monitored sites in Slovakia. Cardiology is more exact, with clear protocols and lab parameters. Oncology is probably the most demanding due to complex treatments, numerous procedures, and adverse event reporting. But it’s also very fulfilling because you feel that you’re helping patients extend or even save their lives. Each field taught me something new – and every study brought unique experiences.

Nowadays, clinical trial monitoring is done not only by pharmacists and physicians but also by graduates of other life sciences. How do you see the competition, and do you think being a pharmacist is an advantage?

I think being a pharmacist is a great fit for this role. Even though every newcomer goes through thorough training, pharmacists can navigate protocols and medical documentation more easily thanks to their education. Even pharmacy experience – like reading messy doctor handwriting on prescriptions – came in handy when deciphering hard-to-read medical notes. But it’s not essential – everyone gets trained for the specific indications and needs of each study.

What do you enjoy most about your current role as a project manager, and what are your future plans?
 

Project management is something university didn’t prepare me for at all, but I gradually worked my way into it. I enjoy the variety – no two days are the same, and each project brings new challenges to overcome. I also like the complexity – collaborating with many departments, study sponsors, and external partners. I find great satisfaction in working with people – motivating the team, building healthy dynamics, and making sure they have everything they need to do a good job. That’s something that gives me a lot of joy as a manager.

Each project teaches me something, so I feel I’m constantly growing. What university definitely didn’t teach me was the financial side of projects – budgeting, cost allocation, and other economic aspects were all new to me.

In the future, I’d like to stay in project management. It’s a meaningful role with lots of opportunities for further career development. I’ll see what opportunities come my way.