Jiří: Doktorát jsem dokončil v roce 2016. Už během dopisování disertační práce jsem měl úvazek jako postdoktorand na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.

V průběhu tohoto roku jsme s mým školitelem, profesorem Milanem Pourem, přemýšleli o možnosti zahraniční stáže. Profesor Pour získal doktorát na Australské národní univerzitě (ANU) v Canberře v 90. letech a měl výborné vztahy s profesorem Banwellem, který zde vedl výzkumnou skupinu.

Nakonec jsem díky doporučení a dostupným prostředkům na postdoktorandský projekt odcestoval do Austrálie, původně na dva roky.

Daniela: Ačkoli mě práce v lékárně nelákala, strávila jsem rok jako létající lékárnice, abych měla nějaké zaměstnání.

Mezitím jsem ve spolupráci s University of Sydney připravovala projekt Marie Curie, protože jsem také chtěla absolvovat postdoktorandskou stáž v zahraničí. Nakonec jsem grant nezískala, ale Jiří ano, takže jsem odcestovala s vědomím, že si budu hledat práci až na místě.

Daniela: Už během studií jsme oba měli zájem získat zahraniční zkušenosti. Já jsem byla na Erasmu ve Finsku a během doktorátu jsem strávila šest měsíců v Nizozemsku.

Bylo skvělé, že jsme během studií mohli využít mnoho možností financování zahraničních stáží a konferencí. Každá stáž vás posune nejen akademicky, ale i osobnostně.

Jiří: Proč právě Austrálie? Můj školitel zde dělal doktorát a měl výborné vztahy s kolegy na ANU. Také moje vedoucí výzkumné skupiny Eliška Matoušová absolvovala postdoktorandskou stáž na ANU a udělala si tu vynikající jméno.

Daniela: Také rádi cestujeme v soukromém životě. Austrálie byla dlouho na našem „bucket listu“. Původním plánem bylo pracovat zde dva roky a potom Austrálii procestovat.

Jiří: Zásadní bylo mít nabídku práce a tzv. sponsoring na víza. Následně se čeká na jejich vyřízení, což může trvat delší dobu.

Proces zahrnuje značné množství papírování – překlady dokumentů, výpis z rejstříku trestů, testy z angličtiny a další požadavky.

V našem případě jsme začali vše zařizovat v listopadu 2016, ke konci roku dali výpověď a víza dorazila až v březnu.

Daniela: Pro mě byl proces jednodušší, protože Jirkova víza se vztahovala i na mě a umožňovala mi neomezeně pracovat v Austrálii po dobu jeho zaměstnání na ANU.

Jiří: To rozhodně ne. Podepsal jsem smlouvu na dva roky s možností prodloužení, ale primárním plánem bylo několik let zde pracovat, naspořit peníze, procestovat region a vrátit se zpět do Česka.

Daniela: Ani já jsem si to nedokázala představit. Situace se změnila poté, co jsem získala práci na ANU a naskytla se nám možnost podat žádost o trvalý pobyt.

Jiří: Já měl hned od počátku jasno. Třetí den po příletu jsem nastoupil do práce, protože organická chemie nepočká. 😊

Daniela: Mé začátky byly trochu odlišné. Žili jsme v provizorním ubytování na kampusu, takže jsem hledala byt a zároveň i práci.

Rychle jsem zjistila, že najít práci v oboru nebude vůbec snadné. Postupně jsem ze životopisu osekávala a mazala určité položky.

Přes práci recepční ve fitness centru jsem se nakonec dostala do lékárny jako dispenzační asistentka, kde jsem pomáhala s výdejem léčiv a přípravou individuálně připravovaných léčivých přípravků.

Jiří: Byl jsem zaměstnán jako postdoc a většinu času jsem trávil v laboratoři a staral se o PhD studenty.

Největší rozdíl asi spočívá v oblasti bezpečnosti práce a byrokracie. Na FaF jsme byli zvyklí dělat v laboratoři prakticky vše. Na ANU byly laboratoře striktně oddělené od kanceláří.

Přístup do laboratoře byl umožněn až po absolvování úvodního školení o bezpečnosti práce a přísně se dodržovalo nošení uzavřené obuvi a ochranných pomůcek.

Daniela: V první řadě je potřeba občanství, které jsme získali po pěti letech pobytu v Austrálii.

Jinak je to jako získat jakoukoli jinou práci – odpovíte na inzerát, pošlete CV a motivační dopis a projdete přijímacím řízením.

To bývá poměrně konkurenční a zahrnuje většinou ústní pohovor a praktickou část.

Jiří: Momentálně pracuji jako Senior Evaluator ve Pharmaceutical Chemistry Registrations Section.

Většina z nás má chemické vzdělání – organickou chemii, analytickou chemii nebo krystalografii. Doktorát z organické chemie v kombinaci se znalostmi farmacie se mi proto velmi hodil.

Zabýváme se registracemi léčiv obsahujících nové API (Active Pharmaceutical Ingredient) a generických léčivých přípravků. U nových API máme na starost předmarketingovou kontrolu kvality.

Posuzujeme, jak a kde se účinná látka vyrábí, zda výroba splňuje příslušné požadavky a jak se následně vyrábí výsledný léčivý přípravek.

U generik navíc hodnotíme bioekvivalenční studie a rozhodujeme, zda na základě dodaných dat může být přípravek uveden na australský trh jako generikum originálního léčiva.

Daniela: Pracuji v Biological Science Section, kde hodnotíme nová biologická léčiva uváděná na trh – například monoklonální protilátky, enzymy, produkty fermentace nebo nové genové terapie.

Jiří: Je zajímavé, že Austrálie nemá svůj vlastní lékopis. Platí zde USP, Evropský lékopis i British Pharmacopoeia.

Austrálie rovněž využívá předpisy International Council for Harmonisation (ICH). Jsme relativně malý trh a většina léčiv je již registrována buď v EU, nebo v USA.

Existují proto procedury se zkráceným hodnocením, při kterých využíváme například hodnoticí zprávy EMA.

Mimo EMA úzce spolupracujeme také s kolegy z Kanady, Singapuru, Švýcarska a Velké Británie.

Daniela: Práce v lékárně mě nelákala, ale pracovala jsem jako asistent dispenzace, protože to byla první práce v oboru na plný úvazek.

Abych mohla pracovat jako registrovaný lékárník, musela bych si nechat uznat vzdělání, absolvovat rozdílovou zkoušku a 12 měsíců praxe. Bylo by to drahé a přišlo mi to jako zbytečné výdaje.

Nakonec jsem z lékárny po roce odešla, našla si místo na ANU jako Research Officer a poté na TGA. Nyní jsem velice spokojená a jinou práci nehledám.

Jiří: Já jsem také spokojen. Na ANU jsem strávil čtyři roky, ale když mi nepřidělili grant, byl čas na změnu.

Daniela: To záleží na pozici. Jako asistent dispenzace jsem nepotřebovala žádné vzdělání a vydělávala jsem o trochu více než minimální mzdu, přibližně 45 000 australských dolarů ročně.

Řadový lékárník si v Canberře vydělá přibližně 80 000 AUD ročně. Jiří jako postdoc na ANU vydělával kolem 100 000 AUD.

Nyní jsme placeni podle tabulkových platů ministerstva zdravotnictví. Můj plat je přibližně 100 000 AUD ročně a Jiří na seniorské pozici kolem 130 000 AUD ročně.

Daniela: Prestiž určitě má. Jako lékárník můžete vydávat neschopenky, očkovat, provádět konzultace a poradenství.

Lékárník je navíc jedno z povolání, které zde má pravomoc ověřovat podpisy.

Jiří: Přímá cesta k vízům pro lékárníka není – to bude asi ta největší bariéra. My jsme se sem dostali skrz vědu.

Zůstali jsme jen proto, že v Canberře v době našeho pobytu otevřeli kvóty pro udělení trvalého pobytu pro chemiky. To samo o sobě bylo náhodou a štěstím zároveň.

Daniela: Aby zde člověk mohl pracovat jako lékárník, musí si nechat uznat vzdělání a absolvovat 12 měsíců praxe. Poté se může zaregistrovat.

Pro práci ve státní správě je zase nutné občanství a farmaceutického průmyslu zde příliš mnoho není. Nebude to jednoduché.

Daniela: „No worries culture“, kterou se snažím naučit, ale moc mi to nejde, protože stále nad věcmi moc přemýšlím.

Jiří: Mě zaujala Canberra – město vybudované na zelené louce s překrásnou přírodou.

K moři je to v létě přibližně hodina a půl, v zimě můžeme jezdit lyžovat. Sídlí zde všechny ambasády, takže je zde velice multikulturní prostředí, mnoho dobrých restaurací a několik pivovarů.

• Zahraniční zkušenost může výrazně změnit profesní i osobní směřování.
• Farmaceutické vzdělání nabízí uplatnění daleko za hranicemi veřejné lékárny.
• Kombinace farmacie a vědeckého vzdělání může otevřít dveře do regulačních institucí.
• Práce v Austrálii vyžaduje počítat s vízy, uznáváním kvalifikace a administrativními překážkami.
• Původně dočasná zahraniční zkušenost se někdy může změnit v nový domov.