Rozhovory

Rozhovor Karolína Romášková

Kájo, pamatuji si tě jako velmi houževnatou, hloubavou a energickou studentku, která se ve Spolku Českých Studentů Farmacie na Faf UK věnovala zahraničním studijním pobytům a pokud si dobře pamatuju, tak jsi po škole nastoupila do lékárny. Jak se ti práce v lékárně líbila?

Na rozdíl od výzkumu, o kterém jsem po dokončení diplomové práce také uvažovala, se mi líbila práce s lidmi a ta možnost získávat od nich zpětnou vazbu, že jim nějak pomáhám. Měla jsem štěstí, že jsem byla v malé soukromé lékárně a nikdo na mě nevyvíjel žádný tlak. Zároveň jsem se ale cítila dost nevybavená do praxe, znala jsem jen účinné látky, ale horší už to bylo s názvy přípravků čili pak to nekonečné hledání krabiček v šuplíku bylo poměrně úsměvné, ale jinak se mi praxe v lékárně líbila, bylo to super.

Kdy jsi zjistila, že by jsi se kariérně chtěla ubírat jiným směrem a proč?

Během první i druhé mateřské jsem do lékárny chodila na 1-2 dny v týdnu a chodila jsem si tam trochu odpočinout od domova a zapnout trochu mozek :-) Po třetím mateřství mě ale napadlo se kvalifikovat na lektorku jógy, nicméně pak udeřil COVID-19 a všechna studia se zavřela. Proto jsem se rozhodla, že ten kurz jógy uskutečním online, čímž jsem se dostala do online prostředí. Postupně jsem se zde udělala i Kurz očisty podle ajurvédy a tím, že mě to vždy vedlo k bylinkám a i farmacii jsem začala studovat, protože mě zajímala přírodní léčiva, tak jsem se přirozeně dostala i k online kurzu o léčivých bylinách. Měla jsem ten nápad v hlavě už delší dobu, angažovala jsem se i v projektu Lékárnice maminky, kde jsem vytvářela prezentace o léčivých rostlinách čili to byla spíš jen otázka času, než se odhodlám k vlastnímu projektu, který zatím nemá v Česku obdoby a k tomu došlo až v roce 2021.

Jaké pro tebe byly začátky, když jsi otevírala kurzy léčivých rostlin pro veřejnost, které se opírají o medicínu založenou na důkazech a jaké byly ty největší výzvy při rozjezdu těchto kurzů?

Ze začátku jsem měla trochu obavu, že lidí nebudou oceňovat náš vědecký přístup a vedení kurzů, že budou mít zájem spíše o to klasické bylinkaření, ale vlastně jsem zjistila, že lidé oceňují, že se o těch bylinkách mohou dozvědět více od někoho, kdo uvažuje v souvislostech z hlediska chemie a fyziologie člověka čili po tom, co jsem dostala tuto zpětnou vazbu, jsem se do toho pustila naplno :-) 

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Rozhovor s Andrew Bodiford

Andrew Bodiford, Pharm.D., BCOP, zkušený farmaceut z USA, v rozhovoru pro PharmaPort sdílí svou cestu od studia na Farmaceutické fakultě v Jižní Karolíně až po svou úspěšnou kariéru v oblasti klinické farmacie a farmaceutického průmyslu. Diskutuje o svých začátcích, kdy neměl jasnou představu o své budoucí profesi, ale postupně si našel své místo v klinické farmacii se zaměřením na onkologii a transplantace kostní dřeně. V rozhovoru se také věnuje výzvám spojeným s přechodem do farmaceutického průmyslu a nabízí cenné rady pro mladé farmaceuty, kteří zvažují podobnou kariérní cestu.

Když jste začal studovat na Farmaceutické fakultě v Jižní Karolíně, měl jste jasnou představu o své budoucí roli? Přitahovala vás práce v lékárně, nemocnici nebo farmaceutickém průmyslu?  

Když jsem začal, neměl jsem jasnou představu. Když jsem nastoupil na vysokou školu, chtěl jsem se stát lékařem. Studoval jsem v rámci bakalářského studia biologii a poté jsem se krátce věnoval fyzioterapii, ale rychle jsem si uvědomil, že pokud bych studoval medicínu, tak by mi trvalo 10-15 let než bych splatil všechny studentské půjčky. Potkal jsem ale několik lidí během studií, kteří se věnovali farmacii a to mě přimělo podat přihlášku na Farmaceutickou fakultu. Když jsem začínal studovat, věděl jsem pouze, že existují lékárníci pracující ve veřejných lékárnách, o dalších možnostech uplatnění jsem nic nevěděl. Až když jsem začal absolvovat různé stáže, tak se mi zalíbilo povolání farmaceuta mnohem víc. V USA mohou v některých státech kliničtí farmaceuti předepisovat léky, mohou se věnovat široké škále aktivit a poskytovat odborná poradenství pacientům. To, že můžete mít velký vliv na zdraví pacientů, se mi líbilo a tak jsem se rozhodl, že chci po škole absolvovat rezidenturu (v angličtině “residency”). Pokud pracujete v nemocnici, nemusíte mít specializaci, ale hodně vám to pomůže. Chtěl jsem se zaměřit na onkologické pacienty a na oblast transplantace kostní dřeně. Důvodem, proč jsem se na tuto oblast zaměřil, bylo, že tyto typy institucí musí mít farmaceuta jako součástí svého zdravotnického týmu, což jen ukazuje, jak moc je práce farmaceuta vnímaná jako důležitá. Tato pravidla platí pro celé USA a vyžadují, aby farmaceut byl součástí jejich týmu, jinak tato zařízení nezískají akreditaci jako transplantační centrum.

Jak dlouho jste studoval na univerzitě a jak dlouho trvalo získání vaší odborné způsobilosti (v angličtině board certification)?  

Věci se mění, ale když jsem chodil do školy, absolvoval jsem čtyřletý bakalářský program, protože jsem se věnoval různým věcem. Jiní farmaceuti to například mohou zvládnout už za 2 roky. Jakmile splní povinné předměty, tak se mohou přihlásit na čtyřletý doktorský program na Farmaceutické fakultě. Tři roky jsou teoretická průprava, poslední rok je stáž, takže pracujete ve veřejné lékárně, nemocnici apod. Na konci studia se rozhodnete, zda-li chcete dělat rezidenturu nebo ne. Není to povinné a stále je to jen menšina farmaceutů, kteří rezidenturu absolvují. Ta moje trvala dva roky, první rok byl velmi obecný. Pracujete na JIP (jednotce intenzivní péče), na ambulantních klinikách, na pediatrii aj., abyste zjistili, která oblast se vám líbí nejvíc. Mě nejvíc zaujala myšlenka pomáhat onkologickým pacientům, konkrétně těm, kteří si prošli transplantací kostní dřeně. Druhý rok jsem se již specializoval na onkologii, nádory a hematologickou transplantaci. Jako klinický farmaceut jsem pracoval více než tři roky v lůžkových i ambulantních klinikách, ale hlavně jsem se zaměřoval na pacienty s myelomem, leukémií a lymfomem v ambulantním prostředí. Jak možná víte, pojišťovací systém je v Americe poměrně složitý, takže jsem hodně času trávil schvalováním léků pro mé pacienty. Bylo to důležité obzvláště s ohledem na vysoké ceny těchto léků. Pokud pojišťovna odmítla uhradit lék z medicínských důvodů, komunikoval jsem to s nimi a pomáhal pacientům získat jejich léky. Také jsem pomáhal lékařům s předepisováním, zejména s chemoterapií.

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Ve Spojených státech je klinická farmacie dobře zavedená, ale v České republice si teprve získává své místo. Jak je role klinických farmaceutů uznávána ostatními zdravotnickými profesionály a jak je začleněna do nemocničního prostředí?  

To je dobrá otázka. Když jsem začínal před 10 lety, bylo to trochu jiné a záleželo na regionu. Tam, kde jsem byl tj. na jihovýchodě USA, jste velmi dobře uznávaní, jste součástí týmu, zejména v akademických centrech, kde jsem pracoval. Podáváme vakcíny, radíme pacientům ohledně jejich léčby. Ve státě Severní Karolína můžete jako farmaceut získat certifikát opravňující vás předepisovat léky. V mém státě toto povoleno není, ale v některých ano, což je skvělé. V roce 2013 jsem pracoval i v jiných regionech a pamatuji si, že ačkoliv jste byl vystudovaný farmaceut, tak jste nemohl dávat téměř žádná doporučení. Nyní vím, že klinický farmaceut je role, o které má mnoho lidí dobré povědomí - lékaři, sestry, všichni je velmi uznávají. Pomohlo nám k tomu i několik národních organizací, které zvyšovaly povědomí o naší práci. V USA nyní můžete vidět reklamy s farmaceuty, které ukazují, co dělají např. že podávají vakcíny, radí pacientům. To pomohlo vnímání naší profese a neustále se to zlepšuje. Někdy se setkáte s lidmi mimo obor, kteří nerozumí naší roli, ale mnoho nemocnic má již zavedené postupy a pravidla, která uznávají práci farmaceutů. Pracoval jsem například jako “Antibiotic steward” (=pozice zaměřující se na správné užívání antibiotik), kde jsem pomáhal omezit užívání širokospektrých antibiotik. Toto vše trvalo celkem dlouho, ale ve finále bylo příjemné vidět, že nemusíte bojovat o uznání své práce. Během rezidentury se stávalo, že lékaři čekali, než přijdeme na vizitu, jinak s ní ani nezačali. To vše přispívalo k všeobecné spokojenosti farmaceutů se svou prací. Neviděl jsem už ale tu negativní stránku, což byl fakt, že jsme získali až příliš mnoho odpovědností a že někteří farmaceuti v práci vyhořeli, zejména po Covidu. Díky nedostatku personálu jsme začali dělat pro nemocnici spoustu dalších věcí, což pak vedlo k vyhoření některých zaměstnanců a ti pak odcházeli pryč z nemocničního prostředí. 

"Doufám, že v USA již nebudeme tolik zatíženi schvalováním úhrad. Farmaceuti jsou do tohoto procesu hodně zapojeni, jste neustále na telefonu a snadno pak z toho vyhoříte..."

Jaký jste zaznamenal vývoj role klinických farmaceutů během své kariéry? Jaké změny očekáváte v příštím desetiletí, zejména s ohledem na nové zdravotnické technologie a terapie? 

Doufám, že v USA již nebudeme tolik zatíženi schvalováním úhrad. Farmaceuti jsou do tohoto procesu hodně zapojeni, jste neustále na telefonu a snadno pak z toho vyhoříte. Ale už za mého působí se spousta věcí elektronizovala a například jste se okamžitě jste dozvěděli o schválení úhrady pro pacienta elektronickou cestou. Pokud bychom mohli trávit více času s pacienty, bylo by to skvělé. Pokud by se zapojila umělá inteligence nebo něco, co by pomohlo urychlit tento proces, určitě by to usnadnilo práci farmaceutů. Je zároveň těžké monitorovat léčbu pacientů, zda-li mají dobrou adherenci atd., je toho hodně pro jednoho člověka na klinice. Myslím, že věci se začnou měnit zároveň např. s terapií pomocí T-lymfocytů s chimerickým antigenním receptorem (tzv. CAR T-cell therapy) aj., které jsou velmi odlišné od běžně používaných léčiv léků. Bude zapotřebí zjistit, jak do těchto inovativních terapií mohou být zapojeni farmaceuti. 

Po několika letech jako klinický farmaceut jste přešel do farmaceutického průmyslu a začal kariéru v Medicínském oddělení. Co vás k této změně motivovalo a jak náročný byl přechod?  

Nemám na to skvělou odpověď, ale hlavním důvodem bylo vyhoření. Dalším důvodem bylo i to, že jsem chtěl zkusit něco nového. V klinické farmacii jsem byl asi šest let, včetně rezidentury, a i když jsem si užíval to, jaký má moje práce vliv na životy pacientů, administrativní práce byla dost náročná a cítil jsem, že je čas na změnu. Chtěl jsem mít vliv nejen na svou komunitu, ale i celosvětově. Velmi mě lákala možnost účastnit se klinických studií. Když jsem byl klinickým farmaceutem, věnovali jsme se RWE (=Real World Evidence) studiím, hodně jsme pracovali s databázemi a generovali tak nová data, ale zajímal mě i ten prospektivní aspekt a možnost pomáhat lékařům a dalším odborníkům v této oblasti. Přechod byl obtížný, protože jsem ve škole neměl žádnou praxi v tomto oboru a neznal jsem mnoho lidí z tohoto odvětví farmacie. Samozřejmě jsem se jako farmaceut setkával se zástupci farmaceutických společností, ať už s obchodními reprezentanty či medicínskými experty, takže jsem jistou představu měl, ale nevěděl jsem přesně, co dělají. Nebylo jednoduché zjistit, jaká je má hlavní úloha, ale měl jsem skvělého manažera, když jsem začínal. Také má firma, ve které jsem pracoval, měla program, kde vás zaškoloval mentor a radil co dělat čili jsem měl celkem štěstí. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by to opravdu těžké.

Jaké rady byste dal studentům farmacie nebo mladým farmaceutům, kteří zvažují kariéru v klinické farmacii? Jaké dovednosti a vlastnosti jsou pro úspěch v tomto oboru nejdůležitější? 

Nevím, zda-li se v češtině také říká, že je zapotřebí "rozhodit sítě", ale mou radou by bylo, abyste neodmítali nové příležitosti. Neříkám, abyste na všechno kývli, musíte si hlídat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, ale pokud jde např. terapeutickou oblast, která vás nutně nezajímá, neodmítejte ji jen kvůli tomu. Možná se podívejte, o co jde, získejte v té oblasti nějaké zkušenosti. Myslím, že jsem se nejvíce naučil až během stáží. Můžete si o tom něco přečíst nebo se učit ve škole, ale dokud to skutečně nevidíte, nepoznáte, zda-li se vám to líbí a chcete to dělat. Další důležitou věcí je navazování kontaktů. Není to věc, kterou má každý rád a neznamená to, že musíte být přátelé se všemi, ale buďte aktivní a navazujte nové kontakty, připojte se k různým organizacím. Může se vám to pak hodně hodit až jednou půjdete někam na příjimací pohovor.

Rozhovor s Michalem Čečrlem

V dalším rozhovoru pro PharmaPort se farmaceut Mgr., Bc. Michal Čečrle podělil  o svou cestu a zkušenosti z Toxikologického informačního střediska (TIS), kde obohatil svou kariéru o svět toxikologie. Od každodenní práce s akutními otravami přes specifika výzkumu syntetických kanabinoidů až po atypické případy otrav, které se vryjí do paměti. V rozhovoru se dozvíte, jak vypadá denní provoz a práce farmaceuta na středisku, jaká specifika vyžaduje tato náročná profese, i jak se toxikologie mění s příchodem nových návykových látek.

Michale, vystudoval jsi farmacii na Farmaceutické fakultě UK. Co následovalo po studiu, než ses dostal k práci v Toxikologickém informačním středisku (TIS)? 

Stejně jako lékaři mají farmaceuti vlastní atestace. Abych ji získal, musel jsem absolvovat základní kmen, který zatím stále vyžaduje praxi v lékárně. Proto mám za sebou 3 roky v soukromé i řetězcové lékárně. Poté jsem se nějaký čas věnoval klinické farmacii a nyní jsem zařazen do specializačního vzdělávání. Shoda okolností mě pak přivedla na TIS. 

Mohl bys přiblížit, čím vším se TIS zabývá a komu poskytuje odborné poradenství? Jaké jsou hlavní činnosti střediska a jak přispívá k ochraně veřejného zdraví?

Toxikologické informační středisko VFN a 1. LF UK v Praze poskytuje zdravotnické, konzultační, expertní a jiné služby spojené s akutním nebo chronickým toxickým působením přírodních a syntetických chemických agens na člověka, jiné organismy a životní prostředí. Je to specializované pracoviště s celorepublikovou působností, které uchovává zásobu vybraných antidot, antiinfektiv, antisér a jiných neregistrovaných léčiv. TIS funguje nepřetržitě 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. V roce 2023 poskytl 27 464 konzultací, čímž nejen přispívá k včasné a cílené zdravotní péči o pacienty, ale také šetří finanční prostředky systému veřejného zdravotního pojištění. 

Jaká je tvoje hlavní náplň práce v TIS? Jaký typ případů řešíš nejčastěji? Zaměřuješ se primárně na otravy léky?

Podstatná část mé práce spočívá v odpovídání na dotazy na naší akutní lince a také ve vědecké práci na různá toxikologická témata. Toxikologie je velmi široký obor a jen jedna část se týká otrav léky, které tvoří téměř 40 % všech dotazů. Dále se často zabývám otravami čistícími prostředky, rostlinami, houbami a komerčními přípravky.

Specializuješ se na určité druhy otrav v rámci výzkumu, na kterém pracuješ?

Během mého PhD studia pracuji na výzkumu v oboru Farmakologie a Toxikologie, který není přímo spojen s TIS. Aktuálně se věnuji přehledu intoxikací novými kanabinoidy v ČR, přičemž mediálně známé jsou případy spojené s expozicí hexahydrokanabinolu (HHC). TIS poskytl data Ministerstvu zdravotnictví, což pomohlo zvýšit zájem o toto téma. 

Můžeš se podělit o nějaké zajímavé kazuistiky z praxe, které ti utkvěly v paměti? Mně z mého působení například zůstaly v hlavě případy, jako byla intravenózní aplikace rtuti z teploměru při sebevražedném pokusu nebo otrava paracetamolem u pacienta, u které kvůli tak banální věci jako je bolest zubu, došlo až k selhání jater a následnému úmrtí. Máš ty nějaké podobné zážitky? 

Ano, například si pamatuji na případ muže, který údajně požil několik krabiček paracetamolu (až 200g), které si předem rozemlel v mlýnku na kafe. Přesto se vyhnul transplantaci jater, ačkoliv měl výrazně zvýšené jaterní a renální parametry i extrémně vysoké hladiny paracetamolu. Překvapivě přežil bez vážnějších následků, což zaskočilo i transplantační lékaře. 

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Jak vnímáš rozvoj umělé inteligence, jako je třeba ChatGPT? Pozoruješ pokles dotazů od laiků nebo zdravotníků na TIS díky těmto technologiím? 

Naše středisko plánuje využít umělou inteligenci k přepisování dotazů do evidence a k aktualizaci toxikologických novinek. Nechceme ji však použít na akutní dotazy, protože AI by si mohla vymýšlet odpovědi, což by bylo rizikové. Počet dotazů na TIS stále stoupá, nezaznamenali jsme pokles. 

Jakou roli hraje prevence ve vaší práci? Setkáváš se často s případy, kterým by se dalo předejít lepší informovaností veřejnosti?

TIS spravuje Facebook a má nově i Instagramový účet. Snažíme se i díky sociálním sítím dělat osvětu a psát preventivní články.

"Studium farmacie poskytuje celkově dobrý základ pro práci v toxikologii, ale řadu věcí z oblasti monitorování životních funkcí či interní medicíny je zapotřebí se doučit samostudiem či praxí"

Pracují na TIS kromě lékařů a farmaceutů i jiní odborníci? Myslíš si, že je výhodné mít interdisciplinární tým? 

Náš tým tvoří tři farmaceuti a zbytek lékaři. Ve světě mají podobná střediska toxikologické laboratoře či lůžka, což my nemáme. Multidisciplinární tým je ale klíčový, obzvlášť u akutních otrav. 

Jaké rady bys dal farmaceutům, kteří by chtěli pracovat v toxikologickém středisku?

Existují specializované obory, např. forenzní analytika na VŠCHT. Univerzita J. E. Purkyně má také jeden toxikologický obor. Farmaceut se zde najde jako odborník jak přes léčiva, organické či anorganické látky, tak i účinné látky produkované rostlinami a houbami. Vše se v té toxikologii pěkně prolíná. 

Poskytuje studium farmacie dostatečné základy pro práci na TIS nebo v klinické toxikologii obecně?

Na Farmaceutické fakultě se bere toxikologie pouze jako jednosemestrální obor a má celkově dobrý základ, nicméně řadu věcí např. z oblasti monitorování životních funkcí či interní medicíny, protože nejčastěji volají lékaři z interních oddělení, je zapotřebí se doučit samostudiem či praxí.

Klinická farmacie určitě pomůže dívat se na pacienta jako na celek, naučí člověka monitorovat a interpretovat laboratorní výsledky. Toxikologie nicméně zaujímá daleko širší spektrum látek než jen léky, ale princip je podobný a zkušenost získané z klinické farmacie se jistě hodí. Co pomohlo mně konkrétně bylo i to, že jsem po farmaceutické fakultě vystudoval ještě obor zdravotnický záchranář, kdy jsem se dostal k akutním lůžkům a na praxi na kardiologické jednotce intenzivní péče a nyní lépe rozumím těm monitorovacím a vyšetřovacím metodám při komunikaci s ošetřujícími lékaři. 

Je běžné, že v toxikologických střediscích pracují farmaceuti i v zahraničí? 

Ano, na zahraničních kongresech jsem se setkal s farmaceuty pracujícími v toxikologických centrech, například na Slovensku. Obecně však bývají tyto pozice více obsazovány lékař, což je dáno i tím, že některá střediska mají vlastní nemocniční lůžka, kde lékaři pracují. 

Jak se sám udržuješ v obraze s novinkami v oblasti toxikologie? 

Tím hlavním je kongres evropských klinických toxikologů a toho se pravidelně aktivně účastníme jak na přednáškách tak i prezentací posterů. Letos byl v Mnichově, příští rok se bude konat v Glasgow. Měli jsme i příležitost přednášet na toxikologickém středisko v nemocnici v Taipei a na oplátku se naši kolegové z Taiwanu byli podívat i na našem středisku v Praze.

Důležitým zdrojem informací je i časopis Clinical Toxicology a máme i některé toxikologicky zaměřené monografie a zahraniční databáze. 

Co tě na tvé práci v TIS nejvíc baví a motivuje? 

Nejvíce mě baví ta rozmanitost. Ačkoliv některé druhy otrav pomalu vymírají, tak otravy např. některými novými návykovými látkami se stále objevují. Když pomine otravy nikotinem, který dominuje v dotazech kvůli otravám při použití e-cigaret u dětí, tak jsou na vzestupu právě ty otravy syntetickými kanabinoidy typu HHC. Nově se začínají objevovat i otravy želatinovými bonbony s obsahem muscimolu z muchomůrky červené, které u pacientů způsobují halucinace, agitovanost a neklid. Zároveň je zde řada dalších substancí, o kterých stran toxických dávek a managementu těch otrav příliš nevíme.

Rozhovor s Pavlínou Myslivečkovou

Rozhovor s Mgr. Pavlínou Myslivečkovou přináší pohled na to, jak se český farmaceut může uplatnit v zahraniční lékárně. Pavlína otevřeně popisuje proces získání uznání diplomu, hledání práce a zvládání jazykové bariéry. Zároveň představuje švýcarský přístup k lékárenské praxi, kde farmaceuti aktivně přispívají k prevenci a vzdělávání pacientů. Její zkušenosti z kombinace farmacie, výživového poradenství a života v Ženevě ukazují, jak lze odborné znalosti uplatnit v různých oblastech zdravotní péče.

Pavlíno, vystudovala jsi Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové. Jak pokračovala Tvá cesta po jejím absolvování?

Už během studia jsem měla možnost vycestovat do zahraničí díky programům SEP a Erasmus. Tyto zkušenosti mi otevřely oči – uvědomila jsem si, že farmacie není jen o lékárně, ale nabízí uplatnění v celé řadě odvětví. Navíc mě lákalo využít cizí jazyky a vyzkoušet si práci ve farmaceutickém průmyslu. Můj sen se splnil, když jsem nastoupila jako Regulatory Medical Specialist v Zentivě, kde jsem strávila čtyři roky. V této dvojjazyčné pozici (čeština a angličtina) jsem měla na starosti přípravu a údržbu textů pro produkty (SmPC, PIL, LAB). Kromě toho jsem spolupracovala s oddělením farmakovigilance, registrací, marketingem, patenty a kolegy z celého světa. Díky tomu jsem měla možnost vidět celý proces vývoje léků – od syntézy až po jejich uvedení na trh.

Jak dlouho už žiješ v Ženevě a co tě tam přivedlo? Co Tě na životě ve Švýcarsku nejvíce baví?

Do Ženevy jsem se přestěhovala v roce 2015 za tehdejším přítelem, nyní už manželem, který zde dostal pracovní nabídku. Pro mě, jako milovnici frankofonní kultury, to byla příležitost, která se nedala odmítnout. Švýcarsko je nádherná země, která se skládá z 26 kantonů, z nichž každý má svá specifika a třeba i odlišný úřední jazyk. My žijeme v kantonu Ženeva, kde je úředním jazykem francouzština.

Na životě ve Švýcarsku mne baví spousta věcí – například úžasná příroda, která nabízí nekonečné možnosti pro sportovní vyžití. Milujeme hory, lyžování, cyklostezky i koupání v jezeře, které místní využívají po celý rok. Švýcaři jsou navíc velmi uctiví a přátelští, což je v kosmopolitní Ženevě ještě umocněné.

Jaké výzvy čekají na českého farmaceuta, který by si chtěl ve Švýcarsku najít práci v lékárně?

To záleží na konkrétní situaci. Pokud se člověk uchází o pozici ve farmaceutické firmě, kde se mluví anglicky, může být přechod snazší. Mně se však touto cestou uspět nepodařilo. I když jsem na dálku ještě spolupracovala se Zentivou, hledání práce bez předchozích zkušeností ze Švýcarska a bez znalosti francouzštiny bylo velmi obtížné.

Rozhodla jsem se proto pro intenzivní kurzy francouzštiny a zároveň jsem prošla procesem uznání diplomu, který trval skoro půl roku. Díky kvalitnímu vzdělání na FAF UK byly mé státnice uznány, což mi ušetřilo čas, protože jiní kolegové z Evropy to štěstí neměli. Po uznání diplomu však přišla další výzva – bez praxe ve švýcarské lékárně mě nikde nechtěli přijmout. Začala jsem tedy jako dobrovolník, pracovala zdarma, abych získala zkušenosti, a postupně se vypracovala na lékárníka na plný úvazek.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi lékárenskou praxí v Česku a Švýcarsku?

V Česku jsem pracovala v lékárně pouze během povinné školní praxe, takže můj názor je ovlivněn tím, že to bylo před více než 12 lety. Hlavní rozdíl mezi lékárenskou praxí v Česku a ve Švýcarsku vidím asi v tom, že ve Švýcarsku je zdravotní pojištění hrazené ze strany pacienta (tady používáme spíše výraz klienta) a jsou zde různé škály zdravotního pojištění, které si klient sám zvolí. Od toho se tedy odvíjí i přístup k řešení zdravotních problémů. Pokud chcete navštívit svého praktického lékaře, je nutné si domluvit schůzku a někdy to může být třeba i za pár dní. Pokud řešíte akutní zdravotní problém, vyrazíte na pohotovost nebo rovnou do nemocnice. Z tohoto důvodu se hodně klientů chodí poradit právě do lékárny, kde jsou lékárníci ale i farmaceutičtí asistenti proškoleni tak, aby dokázali klientům pomoci. V lékárně probíhá tedy takový první screening a zhodnocení, zda je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc nebo dokážeme situaci vyřešit sami. Vedle klasického Rx a OTC výdeje poskytují některé lékárny také placené poradenství tzv. NetCare. Proškolení farmaceuti jsou schopni sami diagnostikovat a vydat odpovídající medikaci na běžná onemocnění, jako je například zánět spojivek nebo infekce močových cest a dále pak sledují, jak se zdravotní stav klienta vyvíjí. Jako lékárnici jsme také pravidelně každé 2 roky školeni na kurz první pomoci. Osobně jsem měla možnost se setkat i s případy, kdy lidé jako první zamířili pro pomoc do lékárny s anafylaktickým šokem nebo astmatickým záchvatem a to pak vyžaduje velmi rychlé jednání, podání léků přímo v lékárně a následné přivolání záchranné služby.

"V kantonu Ženeva můžeme aplikovat očkování proti tetanu, hepatitidě A,B, pásovému oparu, klíšťové encefalitidě nebo chřipce. Součástí kurzu na očkování byl také odběr kapilární a žilní krve, což pro mě byla velká výzva."

##PRODUCT-WIDGETS-38273##

Ve Švýcarsku se hodně mluví o prevenci. Vidíš zde větší důraz na preventivní péči než v Česku?

Myslím si, že ve Švýcarsku jsou zdravotnické služby opravdu na vysoké úrovni a klade se zde i stále větší důraz na prevenci, která je mnohdy méně finančně nákladná než pak samotná léčba. Proto se i v některých lékárnách setkáte s různými preventivními službami – od měření tlaku, hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu nebo ferritinu, přes testy na sezonní i potravinové alergie až třeba po očkování. V praxi to probíhá například tak, že pacient přijde do lékárny s různými příznaky a farmaceut může navrhnout odpovídající krevní testy (jde o kapilárni krev odebíranou z prstu). Po održení výsledků například na sníženou hladinu železa jsou pak klientovi doporučeny odpovídající změny jídelníčku a suplementace. V případě, že tenhle postup nepomůže, nebo jsou výsledky testů alarmující, je doporučena odborná konzultace s lékařem. 

Absolvovala jsi školení pro očkování. Jaké kompetence tím farmaceuti ve Švýcarsku získávají?

Ano, získala jsem oprávnění očkovat přímo v lékárně. Kompetence v očkování se různí právě podle jednotlivých kantonů. V kantonu Ženeva můžeme aplikovat očkování proti nejrůznějším onemocněním například tetanu, hepatitidě A a B, pásovému oparu, klíšťové encefalitidě nebo chřipce. Klient může přijít s receptem od lékaře na danou vakcínu, která je proplácená pojišťovnou a v lékárně si uhradí pouze samotné podání vakcíny. U některých vakcín například na klišťovou encefalitidu, je možné, že si pacient zažádá o očkování sám přímo v lékárně a plně si vše uhradí. Součástí kurzu na očkování byl také odběr kapilární i žilní krve, což pro mě byla velká výzva. Farmaceuti zde v lékárně navíc poskytují konzultace k očkovacímu schématu čili musí vědět, kdy je například pro klienta, který přijde do lékárny, vhodné přeočkování proti tetanu, na jak dlouhou dobu mu vydrží očkování proti klišťové encefalitidě apod. 

Kromě farmacie se věnuješ i výživovému poradenství. Co Tě k tomu přivedlo?

V roce 2019 jsem absolvovala roční kurz Nutrition-Santé v Ženevě. Přivedly mě k tomu jak osobní otázky týkající se správné výživy, tak potřeba získat ucelenější pohled na zdraví. Kurz vedl skvělý profesor Jacques B. Boislève, který je sám farmaceut a biolog a který propaguje holistický přístup řešení zdravotních problému. Vedle kvalitní výživy ze sezonních a lokálních surovin, kladl také velký důraz na vliv prostředí, kterým se obklopujeme, na naši psychiku, fyzickou aktivitu a emoce a já jsem si díky němu ujasnila spoustu věcí, které se snažím předávat dál i svým klientům. 

Pořádáš také workshopy zaměřené na dětskou výživu. Jak tato iniciativa vznikla?

Po narození našeho syna jsem hledala odpovědi na otázky ohledně stravy během těhotenství, kojení nebo prvních příkrmů. Díky kurzu nutričního poradenství jsem totiž věděla, jak by se naše dítě mělo stravovat, ale bohužel nám syn tyto suroviny nechtěl jíst. Hledala jsem proto způsoby, jaké jídla z nich připravit a servírovat tak, aby mu chutnaly. Své poznatky a recepty jsem začala sdílet na blogu @mynutribalcony. Dnes pořádám workshopy, kde rodičům i dětem ukazuji, jak přistupovat ke zdravé stravě.

Pomohlo ti studium farmacie při vykonávání funkce výživové poradkyně ve Švýcarsku?

Rozhodně ano. Díky znalostem z fyziologie, anatomie a patologie dokážu lépe posoudit zdravotní stav klientů, což je v této profesi zásadní. Zároveň mi farmaceutické vzdělání ve spojení s absolvováním akreditovaného kurzu nutričního poradenství umožňuje získat živnostenské oprávnění. Díky tomu mohou být mé konzultace částečně hrazeny některými pojišťovnami, což je pro mnoho klientů velká výhoda. 

Na co se mohou tví fanoušci těšit v blízké budoucnosti a jaké máš plány se svým profilem @mynutribalcony? 

Už jsme zde zmiňovali důležitost prevence a ochrany našeho zdraví. Mne osobně přijde, že v prevenci zdravotních problémů v pediatrické populaci je ještě velký prostor pro zlepšení a to je také směr, kterým se nyní ubírám a kde se neustále vzdělávám prostřednictvím dalších kurzů. Nedávno jsem dokončila takovou menší kuchařku pro rodiny s dětmi na zdravé snídaně a svačinky, která je dostupná na mém webu (www.nutritionbypavlina.com) jak v elektronické, tak i v tištěné podobě a to celkem ve 3 jazycích – češtině, angličtině a francouzštině. Vysvětluji zde důležitost jednotlivých surovin, které by měly být zahrnuty do jídelníčku našich dětí a proč a najdete zde také spoustu mých osvědčených receptů. Spolupracuji také s Češkou školou bez hranic zde v Ženevě, kde se mi také pro české děti podařilo uspořádat jeden z mých kreativních workshopů a ráda bych tuhle činnost ještě více rozšířila. Vedle toho také nabízím osobní i online konzultace, a to nejen pro klienty zde ve Švýcarsku, ale také v České republice. 

Díky moc, Pavlíno, za rozhovor a přejeme hodně úspěchů do budoucna!

ENGLISH

Interview with Mgr. Pavlína Myslivečková provides insight into how a Czech pharmacists can establish themselves in a foreign pharmacy. Pavlína openly describes the process of obtaining diploma recognition, job search, and overcoming language barriers. She also introduces the Swiss approach to pharmacy practice, where pharmacists actively contribute to patient prevention and education. Her experiences, combining pharmacy, nutritional counseling, and life in Geneva, demonstrate how expertise can be applied in various healthcare fields.

Pavlína, you graduated from the Faculty of Pharmacy at Charles University in Hradec Králové. What was your journey after graduation?

During my studies, I had the opportunity to travel abroad through the SEP and Erasmus programs. These experiences opened my eyes – I realized that pharmacy is not just about working in a pharmacy, but offers opportunities in many different sectors. I was also eager to use foreign languages and try working in the pharmaceutical industry. My dream came true when I joined Zentiva as a Regulatory Medical Specialist, where I spent four years. In this bilingual position (Czech and English), I was responsible for preparing and maintaining texts for products (SmPC, PIL, LAB). In addition, I worked with departments such as pharmacovigilance, registration, marketing, patents, and colleagues from all over the world. This gave me the chance to see the entire drug development process – from synthesis to market launch.

How long have you been living in Geneva, and what brought you there? What do you enjoy most about life in Switzerland?

I moved to Geneva in 2015 with my then-boyfriend, now husband, who received a job offer here. For me, as a lover of Francophone culture, this was an opportunity I couldn’t refuse. Switzerland is a beautiful country consisting of 26 cantons, each with its own specifics, including different official languages. We live in the canton of Geneva, where the official language is French.

What I enjoy most about life in Switzerland is a lot of things – such as the amazing nature, which offers endless possibilities for sports activities. We love the mountains, skiing, cycling trails, and swimming in the lake, which locals enjoy all year round. Swiss people are also very respectful and friendly, which is amplified in cosmopolitan Geneva.

What challenges does a Czech pharmacist face if they want to find a job in a pharmacy in Switzerland?

It depends on the specific situation. If someone is applying for a position in a pharmaceutical company where English is spoken, the transition may be easier. However, I wasn’t successful going down this route. Although I continued collaborating with Zentiva remotely, finding a job without prior experience in Switzerland and without knowledge of French was very difficult.

I therefore decided to take intensive French courses and also went through the process of diploma recognition, which took almost six months. Thanks to the quality education at the Faculty of Pharmacy at Charles University, my exams were recognized, saving me time, as other colleagues from Europe weren’t as fortunate. However, after the diploma recognition, another challenge came – without experience in a Swiss pharmacy, no one wanted to hire me. I started as a volunteer, working for free to gain experience, and gradually worked my way up to a full-time pharmacist position.

What are the main differences between pharmacy practice in the Czech Republic and Switzerland?

In the Czech Republic, I only worked in a pharmacy during my mandatory school internship, so my opinion is influenced by the fact that this was over 12 years ago. The main difference between pharmacy practice in the Czech Republic and Switzerland is that in Switzerland, health insurance is paid by the patient (here we use the term "client"), and there are various levels of health insurance that clients choose themselves. This also influences the approach to solving health issues. If you want to visit your general practitioner, you need to schedule an appointment, which might be a few days away. If you’re dealing with an acute health problem, you go to the emergency room or directly to the hospital. This is why many clients go to the pharmacy to ask for advice, where pharmacists and pharmaceutical assistants are trained to help clients. The pharmacy acts as the first screening point, evaluating whether it’s necessary to immediately seek medical help or if we can solve the issue ourselves. In addition to dispensing Rx and OTC medications, some pharmacies also offer paid consultations, such as NetCare. Trained pharmacists can diagnose and dispense medication for common conditions like conjunctivitis or urinary tract infections and then monitor how the client’s health develops. As pharmacists, we are also regularly trained every two years in first aid. I personally had the chance to meet cases where people came to the pharmacy first for help with anaphylactic shock or an asthma attack, which requires very quick action, administering medication directly in the pharmacy, and then calling emergency services.

„In the canton of Geneva, we are authorized to administer vaccinations for tetanus, hepatitis A and B, shingles, tick-borne encephalitis, and influenza. The vaccination course also included the collection of capillary and venous blood, which was a great challenge for me."

In Switzerland, there is a lot of talk about prevention. Do you see a greater emphasis on preventive care than in the Czech Republic?

I think Switzerland has a really high level of healthcare services, and there is an increasing emphasis on prevention, which is often less financially costly than treatment itself. That’s why you find various preventive services in some pharmacies – from blood pressure and glucose level measurements, hemoglobin A1c or ferritin tests, to tests for seasonal and food allergies, and even vaccinations. In practice, for example, a patient might come to the pharmacy with various symptoms, and the pharmacist can suggest appropriate blood tests (these are capillary blood tests taken from the finger). After receiving results, for instance, indicating low iron levels, the client is advised to make dietary changes and take supplements. If this approach doesn’t help or the test results are alarming, a consultation with a doctor is recommended.

You have completed vaccination training. What competencies do pharmacists in Switzerland gain from this?

Yes, I am authorized to vaccinate directly in the pharmacy. Competencies in vaccination vary depending on the canton. In the canton of Geneva, we can administer vaccinations for various diseases such as tetanus, hepatitis A and B, shingles, tick-borne encephalitis, and flu. A client may come with a prescription from their doctor for a vaccine covered by insurance, and they only pay for the administration of the vaccine at the pharmacy. For some vaccines, such as tick-borne encephalitis, a patient can request vaccination directly in the pharmacy and pay fully for the service. The vaccination training also included taking both capillary and venous blood, which was a big challenge for me. Pharmacists here in the pharmacy also provide consultations about vaccination schedules, so they need to know when, for example, a client who comes to the pharmacy needs a tetanus booster or how long the vaccination against tick-borne encephalitis is valid.

In addition to pharmacy, you also do nutritional counseling. What led you to this?

In 2019, I completed a one-year Nutrition-Santé course in Geneva. This was driven by both personal questions regarding proper nutrition and the need to gain a more comprehensive view of health. The course was led by an excellent professor, Jacques B. Boislève, who is both a pharmacist and a biologist, and advocates for a holistic approach to solving health problems. In addition to quality nutrition from seasonal and local ingredients, he also placed great emphasis on the environment we surround ourselves with, our psychology, physical activity, and emotions, and I clarified many things through him that I now try to pass on to my clients.

You also hold workshops focused on children's nutrition. How did this initiative come about?

After the birth of our son, I was searching for answers to questions about diet during pregnancy, breastfeeding, and the introduction of solid foods. Thanks to the nutritional counseling course, I knew how our child should eat, but unfortunately, our son didn’t want to eat those foods. So I began looking for ways to prepare and serve meals that he would like. I started sharing my findings and recipes on the blog @mynutribalcony. Today, I hold workshops where I show parents and children how to approach healthy eating.

Did your pharmacy studies help in your work as a nutrition counselor in Switzerland?

Definitely. Thanks to my knowledge of physiology, anatomy, and pathology, I can better assess the health status of clients, which is crucial in this profession. At the same time, my pharmaceutical education, combined with completing an accredited nutritional counseling course, allows me to obtain a business license. This means that some of my consultations are partially reimbursed by health insurance, which is a significant advantage for many clients.

What can your followers expect in the near future, and what are your plans with your profile @mynutribalcony?

As we’ve already mentioned, the importance of prevention and protecting our health. Personally, I feel there is still much room for improvement in the prevention of health issues in the pediatric population, and this is the direction I’m currently moving in and continually educating myself through additional courses. I recently completed a small cookbook for families with children, focusing on healthy breakfasts and snacks, which is available on my website (www.nutritionbypavlina.com) in both digital and print forms in three languages – Czech, English, and French. In it, I explain the importance of individual ingredients that should be included in our children's diets and why, and you’ll find plenty of my tried-and-true recipes. I also cooperate with the Czech School Without Borders in Geneva, where I managed to organize one of my creative workshops for Czech children, and I’d love to expand this activity further. In addition, I offer both personal and online consultations, not only for clients in Switzerland but also in the Czech Republic.

Thank you very much, Pavlína, for the interview, and we wish you much success in the future!

Rozhovor - PharmDr. Jiří Mikušek, Ph.D PharmDr. Daniela Číhalová, Ph.D

Pro další z našich zajímavých rozhovorů jsme zavítali až do daleké Austrálie
Na dotazy odpovídají PharmDr. Jiří Mikušek, Ph.D (J) a jeho manželka PharmDr. Daniela Číhalová, Ph.D. (D)

Oba vystudovali magisterský obor Farmacie na FaF UK v Hradci Králové a následně pokračovali v doktorském studiu. Jiří se zaměřil na obor Bioorganická chemie na katedře anorganické a organické chemie, zatímco Daniela se specializovala na farmakologii a toxikologii na katedře farmakologie a toxikologie.

Ani jednoho z vás práce v lékárně příliš nelákala. Co jste dělali po úspěšném dokončení doktorského studia?

Jiří: Doktorát jsem dokončil v roce 2016. Už během dopisování disertační práce jsem měl úvazek jako postdoktorand na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V průběhu tohoto roku jsme s mým školitelem, profesorem Milanem Pourem, přemýšleli o možnosti zahraniční stáže. Profesor Pour získal doktorát na Australské Národní Univerzitě (ANU) v Canberře v 90. letech a měl výborné vztahy s profesorem Banwellem, který zde vedl výzkumnou skupinu. Nakonec jsem díky doporučení a dostupným prostředkům na postdoktorandský projekt odcestoval do Austrálie, původně na dva roky.

Daniela: Ačkoli mě práce v lékárně nelákala, strávila jsem rok jako létající lékárnice, abych měla nějaké zaměstnání. Mezitím jsem ve spolupráci s University of Sydney připravovala projekt Marie Curie, protože jsem také chtěla absolvovat postdoktorandskou stáž v zahraničí. Nakonec jsem grant nezískala, ale Jiří ano, takže jsem odcestovala s vědomím, že si budu hledat práci až na místě.

Po nějaké době jste se rozhodli zkusit své štěstí v zahraničí, konkrétně v Austrálii. Co Vás k tomu vedlo a jak dlouho trvalo rozhodování?

D: Už během studií jsme oba měli zájem získat zahraniční zkušenosti. Já jsem byla na Erasmu ve Finsku a během doktorátu jsem strávila šest měsíců v Nizozemsku. Bylo skvělé, že jsme během našich studií mohli využít mnoho možností financování zahraničních stáží a konferencí. Každá stáž vás posune nejen akademicky, ale i osobnostně. I když jsem neměla vždy štěstí na výzkumné skupiny, bylo to o tom být hozen do vody a muset plavat – najít si ubytování, zázemí, přátele, seznamovat se s novými kolegy. Tohle mi na zahraničních stážích přišlo vždy jako nejzajímavější – je to výzva.

J: Proč právě Austrálie? Jak jsem zmínil, můj školitel zde dělal doktorát a měl výborné vztahy s kolegy na ANU. Taky moje vedoucí výzkumné skupiny, Eliška Matoušová, absolvovala postdoktorandskou stáž na ANU a udělala si tu vynikající jméno. Určitě vděčím zčásti i jí za to, že mě zde přijali.

D: Také rádi cestujeme v soukromém životě. Austrálie byla dlouho na našem „bucket listu“. Z České republiky je to velká vzdálenost, takže nám ten nápad – pracovat zde dva roky a pak procestovat Austrálii – velmi vyhovoval. Nakonec se to ale změnilo a zůstali jsme zde natrvalo, ale to předbíhám.

Co vše bylo potřeba zařídit, abyste mohli do Austrálie, která je známá svými tvrdými imigračními podmínkami, odcestovat?

J: Zásadní bylo mít nabídku práce a tzv. „sponsoring“ na víza. Následně se čeká na vyřízení, což může trvat delší dobu. Jedná se o značné množství papírování, které zahrnuje překlady dokumentů, výpis z rejstříku trestů, testy z angličtiny atd. Jakmile máte vízum sponzorované, není problém ho získat, ale proces může chvíli trvat. Naše zkušenost byla taková, že jsme v listopadu 2016 začali vše zařizovat, ke konci roku  dali výpověď v práci a víza dorazila až v březnu. Tím jsme si alespoň vyzkoušeli, jak funguje úřad práce v ČR.

D: Pro mě to bylo také jednoduché, protože Jirkova víza se vztahovala i na mě a umožnila mi neomezeně pracovat v Austrálii po dobu, co Jirka bude zaměstnán (vízum se vztahovalo na jeho pozici na ANU). Pro zjednodušení papírování jsme se ještě před odjezdem vzali, protože přeložit oddací list je jednodušší než dokazovat partnerský vztah prostřednictvím fotek z Facebooku.

Když jste odjížděli, tušili jste, že se v Austrálii nejspíše usídlíte napořád?

J: To rozhodně ne. Já podepsal smlouvu na dva roky (s možností prodloužení), ale primárním plánem bylo několik let zde pracovat, naspořit peníze, procestovat region a vrátit se zpět do Česka.

D: Ani já jsem si to nedokázala představit. Do té doby, než jsem dostala práci na ANU, mě pobyt tady moc nebavil. Poté se situace obrátila, našla jsem lepší pracovní příležitosti a naskytla se nám možnost podat žádost o trvalý pobyt. Rozhodli jsme se této možnosti využít.

##PRODUCT-WIDGETS-36709##

Jaké byly vaše začátky v Austrálii? Co jste dělali?

J: Já měl hned od počátku jasno. Třetí den po příletu jsem nastoupil do práce, protože organická chemie nepočká 😊.

D: Mé začátky byly trochu odlišné. Žili jsme v provizorním ubytování na kampusu, takže jsem hledala byt a zároveň i práci. Rychle jsem zjistila, že najít práci v oboru nebude vůbec snadné. Postupně jsem ze životopisu osekávala a mazala určité položky až jsem se dostala přes práci recepční ve fitness centru do lékárny jako dispenzační asistentka, kde jsem pomáhala s výdejem léčiv a přípravou IPLP.

Můžete srovnat působení na ANU s působením na FaF, jak se liší akademické prostředí v ČR a v AUS?

J: Nemám mnoho informací o studijních oborech a pregraduálech. Byl jsem zaměstnán jako postdoc a většinu času jsem trávil v laboratoři a staral se o PhD studenty. Největší rozdíl asi spočívá v oblasti bezpečnosti práce a byrokracie. Na FaF jsme byli zvyklí dělat vše v laboratoři, kde byl počítač, digestoř, psali jsme tam protokoly a občas si dali i kafe. Na ANU to takto nefunguje. Laboratoře byly oddělené od kanceláří a přístup do nich byl umožněn až po absolvování úvodního školení o bezpečnosti práce. Přísně se dodržovalo nošení uzavřené obuvi a ochranných pomůcek, což je značný rozdíl oproti práci v Česku, kde se často do laboratoře nosily pantofle. Pracoval jsem ve výzkumné budově, kde studenti pregraduálu měli přístup pouze, když pracovali na nějakém projektu, jinak se tam nedostali. To je další rozdíl oproti institucím v ČR.

Dnes oba pracujete ve státním sektoru jako zaměstnanci TGA (obdoba českého SÚKL), jak těžké bylo získat místo právě ve státním sektoru? Jaké podmínky musíte splňovat?

D: V první řadě je potřeba občanství, které jsme získali po pěti letech pobytu v Austrálii. Jinak je to jako získat jakoukoli jinou práci – odpovíte na inzerát, pošlete CV a motivační dopis a projdete přijímacím řízením, které bývá docela konkurenční a zahrnuje většinou ústní pohovor a praktickou část.

Na kterých odděleních pracujete? Čím se na svých pozicích zabýváte?

J: Momentálně pracuji jako Senior Evaluator ve Pharmaceutical Chemistry Registrations Section. Většina z nás má chemické vzdělání, ať už jde o organiky, analytiky nebo krystalografy. Dobře jsem tam zapadl s doktorátem z organické chemie a znalostmi farmacie. Jak už z názvu sekce vyplývá, zabýváme se registracemi léčiv obsahujících nové API (=Active Pharmaceutical Ingredient) a generických léčivých přípravků. U nových API máme na starost před-marketingovou kontrolu kvality. To znamená, že předtím, než firma chce registrovat léčivý přípravek v Austrálii, my se musíme podívat na to, jak a kde vyrábějí účinnou látku, zda splňuje příslušné předpisy, jak se z této látky poté vyrábí tablety/kapsle/infúze. U generik děláme totéž, plus máme na starost hodnocení bioekvivalence, kde analyzujeme jednotlivé studie a rozhodujeme, zda na základě dodaných dat může být léčivý přípravek uveden na australském trhu jako generikum originálního léčivého přípravku.

D: Dělám totéž, ale v Biological Science Section, kde hodnotíme nová biologická léčiva uváděná na trh (monoklonální protilátky, enzymy, produkty fermentace, nové genové terapie). Nejedná se o hodnocení klinických studií, které mají na starosti lékaři, ale o před-marketingové schvalování a hodnocení kvality a bezpečnosti nových léčiv uváděných na trh.

"Přímá cesta k vízům pro lékárníka není – to bude asi ta největší bariéra. My jsme se sem dostali skrz vědu a zůstali jen proto, že v Canberře v době našeho pobytu otevřeli kvóty pro udělení trvalého pobytu pro chemiky. To samo o sobě bylo náhodou a štěstím zároveň."

Předpokládám, že registrační procesy léčiv jsou podobné, čerpáte i z evropské dokumentace?

J: Je zajímavé, že Austrálie nemá svůj vlastní lékopis a platí zde jak USP (=United States Pharmacopeia), Ph. Eur., tak i BP (British Pharmacopoeia). Také zde platí předpisy International Council for Harmonisation (ICH). Jsme relativně malý trh a většina léčiv je již registrovaná buď v EU, nebo USA. Existují také procedury se zkráceným hodnocením, které posuzujeme na základě zprávy poskytnuté EMA (=European Medicines Agency) . Mimo EMA úzce spolupracujeme s kolegy z Kanady, Singapuru, Švýcarska a Velké Británie.

Práce v australské lékárně vás nikdy nelákala? Jste na TGA spokojeni nebo pokukujete po jiných pozicích?

D: Práce v lékárně mě nelákala, ale pracovala jsem jako asistent dispenzace, protože to byla první práce v oboru na plný úvazek. Abych mohla pracovat jako registrovaný lékárník, musela bych si nechat uznat vzdělání, absolvovat rozdílovou zkoušku a 12 měsíců praxe. Bylo by to drahé a přišlo mi to jako zbytečné výdaje. Práce lékárníka zde není tak dobře finančně ohodnocena jako v Česku (v porovnání s průměrným platem). Nakonec jsem z lékárny po roce odešla, našla si místo na ANU jako Research Officer a poté na TGA. Nyní jsem velice spokojená a jinou práci nehledám.

J: Já jsem také spokojen. Na ANU jsem strávil čtyři roky, ale když mi nepřidělili grant, byl čas na změnu. TGA pro nás bylo ideální co se týče našich zkušeností a znalostí. Teď máme skvělý kolektiv, práce je dobře finančně ohodnocena a hlavně nás baví.

Otázka trochu na tělo, ale každého zajímá, jak jsou na tom farmaceuti s platem v porovnáním s ČR (když zohledníme i životní náklady)

D: To záleží na pozici. Jako asistent dispenzace jsem nepotřebovala žádné vzdělání a brala jsem o trochu více než minimální mzdu ($45,000 ročně). Jako řadový lékárník si teď v Canberre vyděláte zhruba $80,000 ročně. Jiří tehdy jako postdoc na ANU bral kolem $100,000. Když jsme byli v Praze, bylo to opačně. Postdoc na univerzitě bral 30,000 Kč měsíčně, zatímco já si za měsíc létání přišla na zhruba dvakrát tolik. Nyní jsme placeni podle tabulkových platů ministerstva zdravotnictví. Já začala pracovat o trochu později a plat mám nyní okolo $100,000 ročně, Jiří má na seniorské pozici kolem $130,000 ročně – tyto platy jsou určeny kolektivní smlouvou.

J: A shrnu životní náklady – 0.5L čepovaného piva v hospodě $13; týdenní nájem třípokojového bytu $620; týdenní nákup $300; jídlo v restauraci $30; jídlo na ulici (kebab atd.) $15.

Má povolání farmaceuta v Austrálii prestiž? Můžete porovnat pohled na farmaceuta-lékárníka a farmaceuta v ostatních odvětvích?

D: Prestiž určitě má. Jako lékárník můžete vydávat neschopenky, očkovat, provádět konzultace a poradenství atd. Lékárník je navíc jedno z povolání, které zde má pravomoc ověřovat podpisy. Lékárník je zde považován za osobu s vysokými morálními a etickými standardy.

Kdyby bylo možné dát krátký návod pro ty, kteří by se vámi chtěli inspirovat, můžete v pár bodech vypsat jaké jsou pro absolventy FaF v ČR možnosti uplatnění v Austrálii?

J: Přímá cesta k vízům pro lékárníka není – to bude asi ta největší bariéra. My jsme se sem dostali skrz vědu a zůstali jen proto, že v Canberře v době našeho pobytu otevřeli kvóty pro udělení trvalého pobytu pro chemiky. To samo o sobě bylo náhodou a štěstím zároveň.

D: Aby zde člověk mohl pracovat jako lékárník, musí si nechat uznat vzdělání a absolvovat 12 měsíců praxe. Poté se může nechat zaregistrovat. Pro práci ve státní správě je zase nutné občanství a farmaceutického průmyslu zde moc není. Nebude to jednoduché.

J: Pokud ale například chcete uniknout ze zavedeného stereotypu a ještě vám není 30, můžete vyjet do Austrálie na rok na „working holiday“, získat zajímavé kontakty a možná vás někdo na víza zasponzoruje.

Dnes jste v Austrálii více než 7 let a máte tamní občanství, dokázali byste vypíchnout pár bodů, čím vás Austrálie zaujala?

D: „No worries culture“, kterou se snažím naučit, ale moc mi to nejde, protože stále nad věcmi moc přemýšlím.

J: Mě zaujala Canberra – město vybudované na zelené louce s překrásnou přírodou. K moři je to v létě hodina a půl, v zimě můžeme jezdit lyžovat. Sídlí zde všechny ambasády, takže je zde velice multikulturní prostředí, mnoho dobrých restaurací, čtyři pivovary. Ale co se mi tady asi líbí nejvíc, je ta příroda. Každý rok se snažíme vyjet někam do neprozkoumaných končin – letos chceme až na Cape York, což nám asi zabere nějaký čas.

Děkujeme moc za rozhovor pro PharmaPort a budeme držet palce ať se Vám v Austrálii i nadále daří!

Rozhovor Helena Vaňkátová

🔹 „Jedno rozhodnutí může změnit celou kariéru“ – i tak by se dala popsat inspirativní cesta PharmDr. Heleny Vaňkátové, která během studií vycestovala do Arizony a poprvé se setkala s rolí klinického farmaceuta v nemocnici. Tato zkušenost jí otevřela oči a odstartovala sérii odvážných kroků: práce v lékárně v Pardubicích, stáž a následně kariéra v GSK v Londýně, a dnes pozice Head of Global Consumer Relations ve Švýcarsku. V rozhovoru pro PharmaPort sdílí, jak zvládla náročné projekty jako implementaci GDPR v mezinárodním měřítku, jak se adaptovala na práci v globálním týmu i proč má smysl nebát se začít znovu na nové pozici. 💼🌍 Zajímá tě, jak se český farmaceut může dostat do globálního prostředí? Přečti si celý rozhovor a nech se inspirovat! 💬✨

• Heleno, už během studia na Farmaceutické fakultě UK jsi vycestovala v rámci Student Exchange Programu (SEP) do Arizony v USA. Jaké zážitky a zkušenosti sis odtud přivezla?

V Arizoně jsem byla dvakrát. Poprvé ve třetím ročníku v rámci SEP programu, což pro mě byla skvělá příležitost nahlédnout do práce farmaceuta v USA. Tahle zkušenost mi otevřela oči – do té doby jsem si myslela, že mám na výběr jen mezi lékárnou a výzkumem. V Americe jsem ale poprvé viděla klinického farmaceuta jako součást lékařského týmu v nemocnici, který se aktivně podílí na rozhodování o medikaci. To mě úplně nadchlo.

Druhá návštěva už byla cílená – vrátila jsem se tam kvůli diplomové práci a pracovala jsem na klinice s doktorkou farmacie, která se specializovala na diabetes 2. typu u hispánské a původní americké populace. Zjistila jsem, že farmaceut může poskytovat zdravotní péči samostatně, zaměřit se na prevenci a edukaci. Ty čtyři měsíce, které jsem tam strávila, mi opravdu otevřely nové obzory.

• Po návratu do Česka jsi nastoupila do řetězcové lékárny v Pardubicích. Jak na tuto zkušenost vzpomínáš?

Po absolvování povinné praxe a ukončení studia jsem začala pracovat jako lékárník v řetězcové lékárně na hlavní třídě v Pardubicích. Byla to klasická provozní lékárna, kam chodili pacienti z okolních ordinací. Tehdy, před třinácti lety, byly řetězce ještě v rozmachu, dnes je situace jiná.

Co mi to dalo? Hodně. Naučila jsem se přenášet teorii do praxe, komunikovat s pacienty a budovat si s nimi vztahy. Měla jsem radost z toho, že můžu lidem reálně pomoci. Ale po dvou letech jsem už cítila, že bych se chtěla dále rozvíjet, a že je čas posunout se dál.

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

• Následoval zásadní krok – stěhování do Londýna. Jak ses k této příležitosti dostala a jaké byly začátky ve velkoměstě?

Byla to trochu náhoda - nebo možná osud. Po škole jsem byla stále aktivní v Evropské asociaci studentů farmacie (EPSA), kde se občas objevovaly nabídky stáží ve farmaceutických firmách. Zaujala mě jedna v GSK v Londýně. Přihlásila jsem se, prošla výběrovým řízením a uspěla. Tak jsem se přestěhovala a nastoupila jako Project Coordinator.

Přechod z menšího města typu Pardubice do metropole typu Londýn nebyl jednoduchý. Najednou jsem byla v mezinárodním prostředí plném různorodých lidí. Pracovně to byl šok – i když jsem si myslela, že umím dobře anglicky, zjistila jsem, jaký je rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou. Navíc obchodní angličtinu jsem vůbec neznala. Navíc práce u počítače byla hodně odlišná od dynamiky v lékárně, kde vidíte výsledek hned. Ale brala jsem to jako příležitost naučit se něco nového.

"Pro čerstvého absolventa bez praxe je to určitě složitější, ale chce to se nevzdat a nebát se začít od entry level pozice"

• Ve společnosti GSK jsi později přešla do divize Consumer Healthcare, konkrétně do oblasti Compliance. To není úplně běžná cesta pro farmaceuty. Co obnášela tvoje práce?

Po roce stáže mi prodloužili smlouvu a přešla jsem do Compliance týmu. Věděla jsem, že to není typická kariérní volba pro farmaceuta, ale viděla jsem v tom příležitost naučit se něco nového a spolupracovat napříč firmou – od Medicalu přes Marketing až po R&D.

Compliance řeší, aby vše, co firma dělá – od výroby až po komunikaci s pacientem – odpovídalo regulacím, jako jsou GxP nebo ISO normy. Na fakultě jsme se těchto témat dotkli jen okrajově, tady jsem je ale mohla opravdu pochopit a aktivně s nimi pracovat. Šlo hlavně o řízení rizik a o to, aby procesy byly správně nastavené a v souladu s předpisy.

• Na jakých konkrétních projektech jsi pracovala a co pro tebe byla největší výzva?

Největší výzvou byla implementace směrnice GDPR v rámci naší divize. Stala jsem se globálním leaderem projektu, což znamenalo, že jsem měla zajistit její zavedení napříč celou divizí. Bylo to náročné – s tématem jsem neměla zkušenosti, ale věděla jsem, že jde hlavně o projektové řízení, ve kterém už jsem se orientovala. Očekávalo se ode mě, že budu expert, i když jsem se to vlastně všechno učila za pochodu. Naštěstí jsem mohla spolupracovat s externími odborníky.

Byla to pozice na ředitelské úrovni, takže nejen profesní posun, ale i větší zodpovědnost. Můj přímý nadřízený byl viceprezident a moji kolegové často měli 10–20 let zkušeností. Ze začátku jsem si připadala trochu izolovaná, ale brala jsem to jako příležitost pro růst.

• Po několika letech v Londýně jsi se přestěhovala do Švýcarska, konkrétně do okolí města Nyon. Co tě k tomu vedlo?

Mé hlavní důvody byly osobní. A protože GSK má v Nyonu výrobní závod a několik globálních týmů, mohla jsem si svou pozici přesunout sem. Vzhledem k tomu, že šlo o globální roli, nebyl to problém – zvlášť po covidu, kdy se ukázalo, že místo výkonu práce není podstatné.

• Švýcarsko je centrem farmaceutického průmyslu. Myslíš si, že je pro farmaceuty z ČR těžké se tu prosadit?

Pro čerstvého absolventa bez praxe je to určitě složitější, ale chce to se nevzdat a nebát se začít od entry level pozice. Švýcarsko má přísnou imigrační politiku a bez pracovní smlouvy se sem prakticky nedá přestěhovat. Ale kdo už má pracovní zkušenosti, ideálně z mezinárodní firmy se sídlem ve Švýcarsku, má větší šanci. Doporučuji sledovat i nabídky na LinkedInu nebo kontaktovat headhuntery.

• Jaké oblasti nyní pokrýváš ve své roli a jaké máš plány do budoucna?

Momentálně působím jako Head of Global Consumer Relations. Mám na starosti zákaznickou linku, což dnes už není jen telefon. Zahrnuje to veškerou komunikaci se zákazníky, tedy nejen pacienty, protože firma má i rozsáhlé OTC portfolio.

Oddělení má tři hlavní úkoly. Prvním je post-marketing surveillance, kde sledujeme problémy s kvalitou nebo bezpečností produktů a předáváme je dál – třeba výrobě nebo farmakovigilanci. Druhým pilířem je přímá komunikace se zákazníky, kde odpovídáme na jejich dotazy, ale neposkytujeme medicínské rady. Třetím pilířem je analýza zpětné vazby, díky které můžeme zlepšovat naše produkty a procesy. Tato data jsou obzláště cenná pro marketing i vývoj.

Vnímám to jako návrat ke kořenům – k pacientům, jen v jiné roli. Jsme takoví ambasadoři zákazníků a právě to mi na tom dává smysl.

ENGLISH

1. Helena, during your studies at the Faculty of Pharmacy at Charles University, you went to Arizona, USA, as part of the Student Exchange Program (SEP). What experiences and insights did you gain there?

I actually went to Arizona twice. The first time was during my third year, through the SEP program. It was a great opportunity to get a glimpse into the work of a pharmacist in the U.S. That experience was eye-opening — until then, I thought my career options were limited to either working in a pharmacy or in research. But in the U.S., I saw for the first time a clinical pharmacist working as part of a hospital medical team, actively participating in decisions about medication. That completely fascinated me.

My second visit was more focused — I returned to work on my diploma thesis and collaborated at a clinic with a Doctor of Pharmacy who specialized in type 2 diabetes in Hispanic and Native American populations. I learned that pharmacists can provide healthcare independently, with a focus on prevention and education. The four months I spent there truly broadened my horizons.

2. After returning to the Czech Republic, you started working at a chain pharmacy in Pardubice. How do you look back on that experience?

After completing my internship and graduating, I started working as a pharmacist in a chain pharmacy on the main street in Pardubice. It was a typical high-traffic pharmacy, mostly serving patients from nearby clinics. Back then, thirteen years ago, pharmacy chains were still on the rise — things are different today.

What did it give me? A lot. I learned how to apply theory in practice, communicate with patients, and build relationships with them. I enjoyed being able to help people in a tangible way. But after two years, I felt the need to grow further and realized it was time to move on.

3. Then came a major turning point — moving to London. How did that opportunity come about, and what were your early days in the big city like

 It was a bit of a coincidence — or maybe fate. After school, I remained active in the European Pharmaceutical Students’ Association (EPSA), which occasionally posted internship offers in pharmaceutical companies. One opportunity with GSK in London caught my eye. I applied, went through the selection process, and got the position. That’s how I moved to London and started working as a Project Coordinator.

Transitioning from a smaller city like Pardubice to a metropolis like London wasn’t easy. Suddenly, I was in an international environment filled with diverse people. Professionally, it was a shock — even though I thought my English was good, I quickly realized there was a big difference between American and British English. And I had never used business English before. Working at a computer was also a big shift from the fast pace of a pharmacy, where you see immediate results. But I saw it as a chance to learn something new.

"It's definitely more difficult for a fresh graduate without experience, but it's important not to give up and not be afraid to start from an entry-level position"

4. At GSK, you later moved to the Consumer Healthcare division, specifically into Compliance — not the most common path for pharmacists. What did your role involve?

After a year in the internship, they extended my contract, and I joined the Compliance team. I knew it wasn’t a typical career path for a pharmacist, but I saw it as an opportunity to learn something new and collaborate across departments — from Medical to Marketing and R&D.

Compliance ensures that everything the company does — from manufacturing to communication with patients — complies with regulations like GxP or ISO standards. At university, we only touched on these topics briefly, but here I could really understand them and work with them hands-on. It was mostly about risk management and making sure that processes were properly set up and aligned with the regulations.

5. What specific projects did you work on, and what was the biggest challenge for you?

The biggest challenge was implementing the GDPR directive within our division. I became the global project lead, responsible for rolling it out across the entire division. It was demanding — I had no prior experience with the topic, but I knew it was mainly about project management, which I was familiar with. I was expected to be an expert, even though I was learning as I went. Fortunately, I was able to collaborate with external experts.

It was a director-level position, which meant not only a professional step forward but also greater responsibility. My direct supervisor was a vice president, and many of my colleagues had 10 to 20 years of experience. At first, I felt a bit isolated, but I saw it as a chance for personal and professional growth.

6. After several years in London, you moved to Switzerland, near the town of Nyon. What prompted this decision?

The main reasons were personal. And since GSK has a manufacturing site and several global teams in Nyon, I was able to transfer my role there. Given that it was a global position, it wasn’t an issue — especially post-COVID, when it became clear that physical location was less important.

7. Switzerland is a hub for the pharmaceutical industry. Do you think it’s difficult for pharmacists from the Czech Republic to succeed there?

For a fresh graduate without work experience, it’s definitely more challenging. But the key is not to give up and not be afraid to start in an entry-level position. Switzerland has strict immigration policies, and it’s practically impossible to move here without a job offer. But if you already have experience, ideally from an international company with operations in Switzerland, your chances are much higher. I also recommend checking offers on LinkedIn or reaching out to headhunters.

8. What areas do you currently cover in your role, and what are your future plans?

I’m currently working as Head of Global Consumer Relations. I’m in charge of the consumer contact center, which today is much more than just a call center. It covers all communication with consumers — not just patients, since the company also has a large OTC portfolio.

The department has three main functions. First, post-marketing surveillance, where we monitor quality or safety issues and report them to relevant departments like manufacturing or pharmacovigilance. Second, direct communication with consumers — we answer their questions but don’t give medical advice. And third, feedback analysis, which helps us improve products and processes. This data is especially valuable for marketing and product development.

I see this as a return to the roots — to the patients, but in a different role. We’re kind of ambassadors for the consumers, and that’s what gives my work meaning.

Rozhovor Jana Trávníčková

 Rozhovor pro PharmaPort poskytla Mgr. Jana Trávníčková, Ph.D., zkušená vědecká pracovnice, která se aktuálně věnuje výzkumu v oblasti rakoviny kůže. Jana absolvovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a již během studia se vydala na několik zahraničních stáží, které ji přivedly k vědecké kariéře. Po úspěšném dokončení doktorátu ve Francii se přesunula do Skotska, kde se její výzkumná činnost zaměřila na sledování vývoje rakoviny a studium toho, proč některé léky přestávají účinkovat v těžších stádiích nemoci. V rozhovoru se podělí o své profesní zkušenosti, své názory na vědecký výzkum a také o plánech do budoucna. 

Jani, vystudovala jsi Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové a už během magisterského studia jsi několikrát vyjela do zahraničí. Kam konkrétně vedly tvoje cesty a co tě k nim motivovalo?

Hlavní motivací byla moje zvědavost. Už po střední škole jsem odjela do Francie, kde jsem chtěla zlepšit svou francouzštinu, a právě tehdy jsem poprvé navštívila Montpellier. Během studia jsem se zapojila do různých studentských spolků, pomáhala s výměnnými pobyty, a díky tomu jsem měla možnost vycestovat na léto do malé vesničky u Nantes, kde jsem pracovala v lékárně. Byla to skvělá příležitost naučit se francouzsky - ostatně jinak to ani nešlo, protože nikdo jiný tam jiným jazykem nemluvil. V posledním ročníku jsem pak vyjela na Erasmus stáž do laboratoře v Montpellier, kde jsem pět měsíců pracovala na výzkumu rakoviny tlustého střeva. Tahle zkušenost mě úplně nadchla a definitivně mě přitáhla k vědeckému prostředí.

Jaké zážitky ti nejvíc utkvěly v paměti během Erasmu v Montpellier? Očarovala tě atmosféra jihu Francie natolik, že jsi tam chtěla zůstat i na Ph.D.?

Montpellier je opravdu kouzelné místo - slunce, příjemná atmosféra, blízkost moře… To mi teď mimochodem docela chybí :-) Díky stáži v laboratoři jsem potkala lidi z celého světa a navázala přátelství, která bych jinak nikdy nezažila. Bylo fascinující vidět, jak funguje laboratoř v jiné zemi. Jedna z mých školitelek byla také farmaceutka, což pro mě bylo inspirující - ukázalo mi to, že nemusíš být biolog nebo chemik, abys mohl pracovat ve vědě. Ve Francii je běžnější, že fao lékáren. A rmaceuti pokračují ve výzkumu, což v Česku zatím tak časté není a většina lidí míří spíše dna jihu Francie je navíc skvělé, že můžeš snadno cestovat a objevovat další krásná města v okolí.

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Jak náročné bylo dostat se na Ph.D. program na univerzitě v Montpellier? Hrál v tom nějakou roli i fakt, že jsi ovládala francouzštinu?

Francouzština hrála velkou roli. Hlásila jsem se o grant od francouzského ministerstva školství, o který jsem soutěžila s místními studenty. V Montpellier bylo tehdy 17 míst, o která jsme se ucházeli, a výběr probíhal formou tří pohovorů – všechny výhradně ve francouzštině. Ani mi nebylo nabídnuto, že by pohovor mohl proběhnout v angličtině. Teoreticky není francouzština pro Ph.D. ve Francii povinná, ale já bych to rozhodně nedoporučovala – i když školitelé anglicky mluví, většina lidí v laboratoři ne. Kromě Montpellier jsem se hlásila i do Nice, Dánska a Ústavu molekulární genetiky v Krči, ale Montpellier mě lákal nejvíc – znala jsem už místní prostředí i lidi, což hrálo velkou roli.

"V akademii jsem už jedenáct let a mám publikováno dvanáct článků, ale přiznám se, že stále nevím nebo váhám, jaký časopis máme vybrat pro publikaci našich výsledků"

Můžeš popsat hlavní rozdíly mezi doktorským studiem ve Francii a u nás? Zajímalo by mě to hlavně z pohledu délky studia, financování a každodenní náplně práce.

U nás je Ph.D. obvykle delší a financované formou stipendia. Ve Francii ale doktorandi dostávají regulérní plat, který se jim započítává do důchodu -  a platí z něj daň z příjmu a sociální a zdravotní - v Česku je stipendium výrazně nižší, tehdy bylo dokonce nižší než minimální mzda. Co se týče každodenní náplně, ta je podobná, ale v ČR se od doktoranda více očekává - například výuka nebo vedení mladších studentů, což je ve Francii spíš dobrovolné a brané jako přivýdělek.

Jakému výzkumnému tématu ses věnovala během doktorského studia? Co tě na něm nejvíc bavilo?

Zabývala jsem se výzkumem krevních kmenových buněk – konkrétně tím, jak přežívají a jak se dostávají do kostní dřeně. Měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat s modelem zvaným zebra fish (česky dánio pruhované) – malé rybičky, které mě bavily daleko víc než buňky nebo myší modely. Jejich velkou výhodou je, že se rodí mimo dělohu, takže se dá detailně sledovat jejich vývoj od jediné buňky, což u savců není možné. Pracovala jsem hlavně s mikroskopy a sledovala, jak lze krvetvorbu ovlivnit různými inhibitory a léky.

Publikovala jsi několik článků, včetně těch ve velmi prestižních časopisech, jako je Nature Communications. Čemu přisuzuješ tento úspěch? 

Částečně je to i otázka štěstí. V akademii jsem už jedenáct let a mám publikováno dvanáct článků, ale přiznám se, že stále nevím nebo váhám, jaký časopis máme vybrat pro publikaci našich výsledků. Důležitější než samotný název časopisu je pro mě dopad toho výzkumu. Bohužel se stále často klade důraz na Impact Factor, i když podle mě je objektivnější sledovat citovanost článků. Sledujeme také, co je zrovna "v kurzu" – jaké metody a techniky jsou populární. Před pár lety to byl single-cell RNA sequencing (=metoda, která umožňuje analyzovat genovou expresi jednotlivých buněk, čímž odhaluje jejich individuální funkce a rozdíly),, později se přidala spatial transcriptomika a teď se řeší mezibuněčná komunikace. Jak se posouvá obor, mění se i očekávání časopisů a člověk na to musí reagovat.

Po doktorátu jsi nakonec nezůstala ve Francii, ale přesunula ses do Edinburghu ve Skotsku. Co tě k té změně vedlo? (Předpokládám, že počasí to asi nebylo 😄)

Zrovna dneska tu svítí sluníčko, ale ano – počasí v tom roli nehrálo :-). V akademii se očekává, že člověk nasbírá zkušenosti z různých laboratoří, ideálně i z jiné země, a to jsem chtěla i já. Věděla jsem, že nechci do USA, takže jsem hledala laboratoře v Evropě, které se věnují podobnému výzkumu s rybičkami – a to bylo v Belgii, Nizozemsku, Německu a Skotsku. Zrovna tehdy hledala postdoka moje současná šéfka, přihlásila jsem se a vyšlo to. A tak jsem se přestěhovala do Skotska, aniž bych ho předtím kdykoliv navštívila. Mám štěstí, že pracuju v institutu s velmi dobrým zázemím a renomé.

Čemu se věnuješ teď, v rámci svého současného výzkumu? A co tě na téhle fázi tvé vědecké dráhy nejvíc baví?

Změnila jsem výzkumné téma – zůstala jsem u práce s rybičkami, ale tentokrát se zaměřuji na rakovinu kůže. Baví mě to, protože už přímo sledujeme nemoc a její vývoj, což má větší přesah do praxe. Zkoumáme, proč některé léky přestanou fungovat, zejména u pacientů ve 3. a 4. stádiu, kde se nemoc až v 80 % případů vrací. Pracujeme s genetickým modelem, který nám umožňuje sledovat, proč určité buňky přežívají a migrují po těle. Během PhD člověk pracuje na konkrétním projektu, který musí dokončit a napsat disertační práci, což vede k tomu, že se stává expertem v té konkrétní oblasti. Jako postdoc se moje role výrazně rozšířila - mám možnost školit PhD studenty, z nichž jedna už dokončila studium a druhá pokračuje. Pomáhám také s granty a školením v oblasti bezpečnosti práce a experimentů na zvířatech, přičemž v Británii jsou velmi přísné regulace týkající se těchto experimentů. Kromě toho jsem recenzentem článků ostatních týmů při publikování, což znamená, že moje role je širší a zahrnuje i interakci s vědeckou komunitou na různých úrovních. Každý rok mám příležitost účastnit se 2–3 konferencí, kde mohu prezentovat naši práci a získávat cennou zpětnou vazbu od ostatních vědců.

Jaké máš profesní plány do budoucna? Chtěla bys zůstat ve vědě dlouhodobě? A láká tě někdy návrat do Česka, nebo si svou budoucnost představuješ spíš v zahraničí?

Vědeckou kariéru si zatím neplánuji dlouhodobě, protože ve vědě se často věci vyvíjejí nečekaně. I má šéfová, profesorka, má svůj plat zcela závislý na grantech, což ukazuje, jak nestálé to může být. Práce v laboratoři mě stále baví, nechci ale být vedoucí laboratoře nebo tzv. principal investigator, protože tyto pozice jsou převážně manažerské a zaměřují se na publikování článků a řízení týmu, což není úplně to, co mě naplňuje. Mně vyhovuje právě práce v laboratoři a s jednotlivými členy týmu.

Co se týče budoucnosti, rozhodně chci zůstat v Evropě - život v USA mě neláká. A jestli to bude Česká republika, nebo Skotsko, to zatím nechám otevřené a nechám se překvapit, jak se situace vyvine :-)

Děkujeme moc za rozhovor pro PharmaPort a přejeme spoustu dalších úspěchů ve vědecké kariéře!

The interview for PharmaPort was provided by Mgr. Jana Trávníčková, Ph.D., an experienced scientific researcher currently focused on skin cancer research. Jana graduated from the Faculty of Pharmacy at Charles University in Hradec Králové and, during her studies, embarked on several internships abroad, which led her to a scientific career. After successfully completing her Ph.D. in France, she moved to Scotland, where her research activities focused on monitoring the progression of cancer and studying why certain drugs cease to work in advanced stages of the disease. In this interview, she shares her professional experiences, views on scientific research, and her plans for the future.

Jana, you graduated from the Faculty of Pharmacy at Charles University in Hradec Králové and already during your master's studies, you went abroad several times. Where exactly did you travel, and what motivated you to do so?

The main motivation was my curiosity. After high school, I went to France, where I wanted to improve my French, and that was when I first visited Montpellier. During my studies, I got involved in various student organizations, helping with exchange programs, and thanks to that, I had the opportunity to spend a summer in a small village near Nantes, where I worked in a pharmacy. It was a great opportunity to learn French—after all, it was the only option since no one else spoke any other language. In my final year, I then went on an Erasmus internship to a laboratory in Montpellier, where I worked on colorectal cancer research for five months. This experience really excited me and definitely drew me into the scientific environment.

What experiences stood out the most during your Erasmus in Montpellier? Was the atmosphere of southern France so enchanting that you wanted to stay there for your Ph.D.?

Montpellier is truly a magical place—the sun, the pleasant atmosphere, the proximity to the sea... I really miss that now! :-) Thanks to the internship in the laboratory, I met people from all over the world and formed friendships I would never have experienced otherwise. It was fascinating to see how a laboratory works in another country. One of my supervisors was also a pharmacist, which was inspiring—it showed me that you don’t have to be a biologist or chemist to work in science. In France, it's more common for pharmacists to continue in research, which isn't as frequent in the Czech Republic, where most people aim for pharmacy work. Additionally, in southern France, it’s great because you can easily travel and explore other beautiful cities nearby.

"I've been in academia for ten years and have twelve published articles, but I know that I don't know or hesitate which journal to choose to publish our results in."

How challenging was it to get into the Ph.D. program at the University of Montpellier? Did your proficiency in French play a role?

French played a major role. I applied for a grant from the French Ministry of Education, competing with local students. At the time, there were 17 spots at Montpellier, and the selection process involved three interviews—all conducted exclusively in French. I wasn’t even offered the option to conduct the interview in English. Theoretically, French is not required for a Ph.D. in France, but I wouldn’t recommend that—although the supervisors speak English, most people in the lab do not. Besides Montpellier, I applied to Nice, Denmark, and the Institute of Molecular Genetics in Krč, but Montpellier attracted me the most—I was already familiar with the local environment and people, which played a big role.

Could you describe the main differences between doctoral studies in France and the Czech Republic? I’m particularly interested in the duration, funding, and the daily work involved.

In France, Ph.D. students are funded through grants, while in the Czech Republic, Ph.D. studies are usually longer and funded by a stipend. In France, however, Ph.D. students receive a regular salary, which also counts toward their pension and is being texed - while in the Czech Republic, the stipend is much lower, even below the minimum wage. As for the daily tasks, they are similar, but in the Czech Republic, there is often more expectation from doctoral students—such as teaching or supervising younger students, which is more voluntary and considered additional income in France.

What research topic did you focus on during your Ph.D.? What did you enjoy most about it?

I worked on research regarding blood stem cells—specifically, how they survive and migrate to the bone marrow. I was fortunate to work with a model called zebrafish (Danio rerio)—small fish that fascinated me much more than cell culture or mouse models. Their big advantage is that they are born outside the uterus, so their development can be closely monitored from a single cell, which isn’t possible with mammals. I mainly worked with microscopes and observed how blood formation can be influenced by various inhibitors and drugs.

You have published several articles, including in prestigious journals such as Nature Communications. What do you attribute this success to?

Partially, it’s a matter of luck. I’ve been in academia for eleven years and have published twelve articles, but I admit that I still don’t know or hesitate how to select the right journal for publishing our results. What’s more important than the journal name for me is the impact of the research. Unfortunately, there is still a strong focus on Impact Factor, even though I think it's more objective to look at article citations. We also pay attention to what’s currently trending - what methods and techniques are popular. A few years ago, it was single-cell RNA sequencing, then spatial transcriptomics, and now intercellular communication is being discussed. As the field progresses, journals' expectations also change, and one must respond to that.

After your Ph.D., you didn’t stay in France but moved to Edinburgh, Scotland. What led to this change? (I assume it wasn’t the weather 😄)

Well, the sun is shining today, but yes—weather wasn’t a factor! In academia, it’s expected that one gains experience in different labs, ideally in different countries, and that’s what I wanted too. I knew I didn’t want to go to the USA, so I was looking for labs in Europe that worked on similar research with fish, which included Belgium, the Netherlands, Germany, and Scotland. My current boss was looking for a postdoc at the time, I applied, and it worked out. So, I moved to Scotland without having visited it beforehand. I’m lucky to work in an institute with great facilities and a good reputation.

What are you currently working on in your research? And what do you enjoy most about this phase of your scientific career?

I changed my research focus—I stayed with the fish model but now focus on skin cancer. I enjoy it because we are now directly tracking the disease and its progression, which has more translational implications. We are investigating why certain drugs stop working, especially in patients at stage 3 or 4, where the disease returns in up to 80% of cases. We work with a genetic model that allows us to observe why certain cells survive and migrate throughout the body. During the Ph.D., one works on a specific project that must be completed and written as a dissertation, which leads to becoming an expert in that area. As a postdoc, my role has expanded significantly—I have the opportunity to mentor Ph.D. students, one of whom has already finished and the other is continuing. I also help with grants and training in workplace safety and animal experimentation, with strict regulations on these experiments in the UK. Additionally, I am a reviewer for articles from other teams when submitted to a journal which means my role is broader and involves interaction with the scientific community at various levels. Every year, I have the opportunity to participate in 2–3 conferences where I can present our work and get valuable feedback from other scientists.

What are your professional plans for the future? Do you want to stay in science long-term? Does the idea of returning to the Czech Republic appeal to you, or do you see your future more abroad?

I don’t plan a long-term career in science because things often develop unexpectedly in academia. Even my boss, a professor, has her salary entirely dependent on grants, which shows how unstable it can be. But I still enjoy working in the lab, though I don’t want to be a Group leader or a principal investigator, because these positions are mostly managerial and focus on publishing articles and managing teams, which isn’t exactly what fulfills me. I enjoy working directly in the lab and with individual team members.

As for the future, I definitely want to stay in Europe—I’m not attracted to life in the USA. Whether it will be the Czech Republic or Scotland, I’ll keep that open and wait to see how the situation develops.

Thank you so much for the interview for PharmaPort, and we wish you continued success in your scientific career!

Rozhovor Robin Hyjánek

Robine, většinu své profesní kariéry jsi zasvětil klinickému výzkumu. Lákala tě tato oblast už během studií na Farmaceutické fakultě UK nebo se tvůj zájem rozvinul až později?

Upřímně – během studia mě vůbec nenapadlo, že bych se mohl vydat tímto směrem. Ve škole jsme se o možnostech uplatnění v oblasti klinického výzkumu příliš nebavili a já byl přesvědčený, že skončím jako většina mých spolužáků – tedy v lékárně. Po promoci jsem nastoupil do nemocniční lékárny ve Zlíně a plánoval jsem se přihlásit k atestaci z nemocničního lékárenství. Pak se mi ale dostala do rukou kniha případových studií z klinické farmacie, která mě úplně nadchla. Rozhodl jsem se proto zaměřit na klinickou farmacii. K samotné atestaci už ale nakonec nikdy nedošlo.

Pokud se nepletu, poměrně brzy po dokončení studia jsi odcestoval do Londýna. Jak na to období vzpomínáš?

 Původně jsem plánoval odjet hned po škole v rámci Work & Travel programu, ale to mi nakonec nevyšlo. Do Anglie jsem se vydal až po dvou letech práce v lékárně – a tahle cesta mi úplně změnila kariérní směr. V té době nebyla práce v Anglii jednoduchá – vzdělání se automaticky neuznávalo, protože jsem školu dokončil ještě před vstupem Česka do EU. Navíc jsem maturoval z němčiny, takže moje angličtina nebyla silná stránka a zpočátku jsem Angličanům téměř nerozuměl.

Nejdřív jsem si musel najít jakoukoliv práci, abych si pokryl náklady – a tak jsem začal jako pečovatel v domově seniorů. Roznášel jsem jídlo, léky a zajišťoval celkovou péči. Po půl roce se mi angličtina výrazně zlepšila, a tak jsem nastoupil jako farmaceutický asistent do firmy vyrábějící IPLP – připravoval jsem kapsle, čípky, roztoky... Zároveň jsem chodil na jazykové kurzy a složil IELTS zkoušku.

V té firmě jsem se seznámil s lékárnicí z Malajsie, která získala práci v jednotce pro testování nových léčiv (fáze I). Vyprávěla o tom s takovým nadšením, že to se mnou zarezonovalo – a právě tehdy jsem začal poprvé vážně přemýšlet o kariéře v klinickém výzkumu. To už jsem byl v Anglii zhruba rok a půl.

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Svoji dráhu jsi začínal jako Clinical Research Assistant Trainee. Co obnášela tato role?

Mířil jsem na pozici Clinical Research Associate (CRA), tedy monitora klinických studií. Bez předchozí praxe to ale nebylo možné, tak jsem na to šel oklikou – získal jsem místo v jednotce pro klinické studie fáze I na zdravých dobrovolnících, v podstatě v roli podobné zdravotní sestře.

Zkoušky probíhaly ve zdravotnickém zařízení, kde byli hospitalizovaní účastníci studie. Měřil jsem EKG, podával léčivo, odebíral krev, což pro mě byla tehdy výzva, protože jako lékárník jsem toto předtím nikdy nedělal – všechno muselo být precizně načasované a dokumentované. Třeba na odběr vzorku jsem měl jen tři minuty. Bylo to velmi intenzivní – směny byly denní i noční a pracovalo se daleko od mého bydliště. Po třech měsících jsem skončil, ale ta zkušenost byla klíčová pro moje další uplatnění.

A poté jsi se vrátil do Česka?

Ještě ne – na půl roku jsem se vrátil do předchozí firmy, kde jsem připravoval IPLP. A právě tam mě moje kamarádka z Malajsie informovala, že nynější firma IQVIA hledá v Praze nové monitory klinických studií. Přihlásil jsem se na pohovor, uspěl – a tím začala moje skutečná kariéra v této oblasti.

Dnes máš za sebou zkušenosti z více CRO společností a postupně jsi se vypracoval až na pozici Senior CRA. Jaké kompetence tato pozice vyžadovala a jak vypadal tvůj běžný pracovní den?

 Jako CRA jsem měl zodpovědnost za to, že se klinická studie provádí podle protokolu, GCP a legislativních požadavků. Nejprve bylo potřeba najít vhodná studijní centra a proškolit lékaře, sestry, lékárníky i další personál. Dále jsem zajišťoval logistiku, laboratorní kity, dokumentaci.

Hlavní náplní bylo kontrolovat, zda data ze zdravotnické dokumentace byla správně přepsaná do systémů a jestli vše proběhlo podle plánu. To je taková až detektivní práce. Frekvence návštěv studijních center je různá a odvíjí se od fáze, v které aktuálně projekt je, ale také záleží na jednotlivé firmě. V terénu jsem trávil 2–10 dní v měsíci a většinu času zabere kontrola přepisu zdravotnické dokumentace a také to, zda-li vše proběhlo dle protokolu studie. Zbytek času jsem pracoval z kanceláře – připravoval se na další návštěvy, psal reporty a řešil komunikaci se studijním týmem. Každý monitor má obvykle na starosti několik studií, takže je takovým spojovacím článkem mezi centry a sponzorem studie.

"Pozice projektového manažera je něco, na co mě škola vůbec nepřipravila"

Během své kariéry jsi působil v různých terapeutických oblastech – od kardiologie, přes psychiatrii, internu až po onkologii. V čem se tyto oblasti liší? A byly to vždy randomizované studie fáze 3?

 Většina studií, které jsem monitoroval, byla ve fázi 2 nebo 3. Samotná struktura práce je podobná, ale každá oblast má svá specifika.

Třeba v psychiatrii hrají klíčovou roli různé dotazníky a škály, protože psychický stav se nedá měřit laboratorně. Tyto studie mě hodně bavily – i proto, že jsem monitoroval i na Slovensku. Kardiologie je exaktnější obor, má jasně dané protokoly a laboratorní parametry. Onkologie je asi nejnáročnější – kvůli složitosti léčby, množství výkonů a hlášení nežádoucích příhod. Ale zároveň je to velmi naplňující, protože cítíš, že můžeš pomoci pacientům prodloužit nebo i zachránit život. Každá oblast mě něčím obohatila – a každá studie přinesla nové zkušenosti.

Dnes v oblasti monitoringu klinických studií pracují nejen farmaceuti a lékaři, ale i absolventi jiných přírodovědných oborů. Jak vnímáš konkurenci a myslíš, že je profil farmaceuta výhodou?

Já si myslím, že je profil farmaceuta hodně vhodný pro práci monitora. Ačkoliv každý nováček projde podrobným školením, farmaceut se díky svému vzdělání lépe zorientuje v protokolech i ve zdravotnické dokumentaci. Zkušenosti z lékárny – třeba i čtení "lékařského písma" na receptech – se mi také hodila při luštění hůře čitelné zdravotnické dokumentace.  Každopádně není to nezbytné, každý prochází podrobným školení na ty jednotlivé indikace, co je potřeba k těm jednotlivým studiím.

Co tě momentálně nejvíce baví ve tvé současné pozici projektového manažera a jaké máš plány do budoucna?

Pozice projektového manažera je něco, na co mě škola vůbec nepřipravila, ale postupně jsem se k ní dostal. Baví mě její rozmanitost – žádný den není stejný, každý projekt přináší nové výzvy, které je potřeba překonat. Mám rád i tu komplexitu, kdy je třeba spolupracovat s mnoha odděleními, sponzory klinických studií i externími partnery. Hodně mě naplňuje i práce s lidmi – motivovat tým, budovat zdravou týmovou dynamiku a vidět, že mají vše, co potřebují k tomu, aby mohli odvádět dobrou práci. To je pocit, který mě jako manažera hodně těší.

Každý projekt mě zároveň něco naučí, takže mám i pocit neustálého osobního růstu. Co mě ale fakulta opravdu nenaučila, je finanční stránka projektů – plánování rozpočtu, rozdělování nákladů a další ekonomické aspekty, to pro mě byla nová zkušenost.

Do budoucna bych rád zůstal v oblasti projektového řízení. Je to role, která mi dává smysl a která nabízí spoustu možností dalšího kariérního posunu. Uvidím, jaké příležitosti přijdou.

ENGLISH VERSION


Robin, you’ve dedicated most of your professional career to clinical research. Were you already drawn to this field during your studies at the Faculty of Pharmacy at Charles University, or did your interest develop later?

Honestly – during my studies, it never occurred to me that I could go down this path. We didn’t talk much about career opportunities in clinical research at school, and I was convinced I’d end up like most of my classmates – working in a pharmacy. After graduation, I started working in a hospital pharmacy in Zlín and planned to apply for a hospital pharmacy specialization. But then I came across a book of case studies in clinical pharmacy, and I was completely captivated. So I decided to focus on clinical pharmacy – although I never ended up completing the specialization.

If I’m not mistaken, you moved to London not long after graduation. What do you remember about that period?

 Initially, I planned to leave right after university through a Work & Travel program, but that didn’t work out. I went to England after two years of working in a pharmacy – and that trip completely changed my career path. At that time, finding a job in England wasn’t easy – degrees weren’t automatically recognized because I had graduated before the Czech Republic joined the EU. Also, I had studied German in high school, so my English wasn’t great, and at first, I barely understood the locals.

I had to find any job to cover my expenses – so I started working as a caregiver in a nursing home. I served meals and medications and provided general care. After six months, my English improved significantly, and I got a job as a pharmaceutical assistant at a company producing compounded medicines – I prepared capsules, suppositories, and solutions. At the same time, I attended language classes and passed the IELTS exam.

At that company, I met a pharmacist from Malaysia who had gotten a job at a Phase I clinical trial unit. She spoke about it with such enthusiasm that it resonated with me – and that’s when I first seriously considered a career in clinical research. I had already been in the UK for about a year and a half.

You started your career as a Clinical Research Assistant Trainee. What did that role involve?

I was aiming for the position of Clinical Research Associate (CRA), essentially a clinical trial monitor. But without prior experience, I couldn’t jump straight into it – so I took a different route and got a job in a Phase I unit working with healthy volunteers, in a role similar to that of a nurse.

The trials took place in a medical facility where participants were hospitalized. I performed ECGs, administered drugs, and took blood samples – which was quite a challenge for me at the time, since pharmacists don’t usually do this. Everything had to be precisely timed and documented. For example, I had only a three-minute window to collect a sample. It was very intense – with day and night shifts, and I had to commute a long way. I left after three months, but the experience was key to my future career.

And then you returned to the Czech Republic?

Not yet – I went back to my previous company for six months, where I continued compounding medicines. That’s when my Malaysian friend told me that IQVIA was hiring clinical research monitors in Prague. I applied, got the job – and that’s when my real career in clinical research began.

"The position of project manager is something that school did not prepare me for at all"

You’ve since gained experience at several CRO companies and gradually worked your way up to Senior CRA. What skills did that role require, and what did a typical workday look like?

 As a CRA, I was responsible for ensuring that clinical studies were conducted in line with the protocol, GCP, and legal requirements. First, you need to identify suitable study sites and train doctors, nurses, pharmacists, and other staff. I also managed logistics, lab kits, and documentation.

The main task was verifying that data from medical records was accurately entered into the systems and that everything followed the study protocol. It’s a bit like detective work. The frequency of site visits varies depending on the project phase and the company. I spent 2–10 days a month in the field, mostly checking data transcription and protocol compliance. The rest of the time I worked from the office – preparing for upcoming visits, writing reports, and handling communication with study teams. Each monitor usually handles several studies and acts as a bridge between sites and the study sponsor.

Throughout your career, you’ve worked in various therapeutic areas – from cardiology to psychiatry, internal medicine, and oncology. How do these fields differ? And were they always randomized Phase 3 studies?

Most of the studies I monitored were Phase 2 or 3. The structure of the work is similar, but each field has its specifics. For instance, in psychiatry, questionnaires and rating scales are key, since mental health can’t be measured in a lab. I really enjoyed these studies – also because I monitored sites in Slovakia. Cardiology is more exact, with clear protocols and lab parameters. Oncology is probably the most demanding due to complex treatments, numerous procedures, and adverse event reporting. But it’s also very fulfilling because you feel that you’re helping patients extend or even save their lives. Each field taught me something new – and every study brought unique experiences.

Nowadays, clinical trial monitoring is done not only by pharmacists and physicians but also by graduates of other life sciences. How do you see the competition, and do you think being a pharmacist is an advantage?

I think being a pharmacist is a great fit for this role. Even though every newcomer goes through thorough training, pharmacists can navigate protocols and medical documentation more easily thanks to their education. Even pharmacy experience – like reading messy doctor handwriting on prescriptions – came in handy when deciphering hard-to-read medical notes. But it’s not essential – everyone gets trained for the specific indications and needs of each study.

What do you enjoy most about your current role as a project manager, and what are your future plans?
 

Project management is something university didn’t prepare me for at all, but I gradually worked my way into it. I enjoy the variety – no two days are the same, and each project brings new challenges to overcome. I also like the complexity – collaborating with many departments, study sponsors, and external partners. I find great satisfaction in working with people – motivating the team, building healthy dynamics, and making sure they have everything they need to do a good job. That’s something that gives me a lot of joy as a manager.

Each project teaches me something, so I feel I’m constantly growing. What university definitely didn’t teach me was the financial side of projects – budgeting, cost allocation, and other economic aspects were all new to me.

In the future, I’d like to stay in project management. It’s a meaningful role with lots of opportunities for further career development. I’ll see what opportunities come my way.

Rozhovor s Kristýnou Schneiderovou

Kristýno, věděla jste už během studia, že byste chtěla pracovat ve farmaceutickém průmyslu? Nebo se Vaše profesní dráha začala formovat až později?

Během studia jsem se zajímala o všechny možnosti, které farmacie nabízí, a především mě lákala věda. Ve 4. ročníku jsem absolvovala předmět Klinická hodnocení léčiv, který vyučovala paní doktorka s praxí v CRO (Contract Research Organization). Díky tomu jsem poprvé nahlédla do různorodých možností uplatnění farmaceuta v průmyslu.
Půlroční praxe v motolské lékárně mě zviklala vydat se na dráhu klinického farmaceuta. Zároveň jsem se zúčastnila kurzu Industriální farmacie pořádaného společností Zentiva ve spolupráci s Fakultou, včetně exkurzí do vývoje a výroby léků, což mě přimělo více se zajímat i o tuto oblast.

Po dokončení magisterského studia jsem se rozhodla pokračovat v doktorském studiu z farmakognozie (za diplomovou práci jsem získala cenu děkana). Chtěla jsem však zároveň pracovat, proto jsem zvolila distanční formu studia. Nastoupila jsem do CRO, kde jsem podporovala monitory klinických studií v Čechách a mezinárodní projektový tým. Moje první studie  se týkala denosumabu, který byl poté úspěšně registrován pro léčbu kostních metastáz. Právě v této době jsem se poprvé setkala s farmakovigilancí v praxi a uvědomila si, že mě tento obor velmi zajímá.

Práce monitora byla časově náročná, často v terénu, zatímco farmakovigilance mi přišla jako disciplína více vědecká a multidisciplinární. První praxi jsem získala ve farmaceutické firmě na globálním oddělení farmakovigilance pro generika. Po celou dobu jsem měla velké štěstí na kolegy a nadřízené, kteří mě inspirovali a podporovali.

Máte Ph.D. z farmakognozie a zkušenosti s výzkumem. Jak moc Vám výzkumné myšlení pomáhá v současné praxi?

Výzkumné myšlení mi rozhodně pomáhá: díky němu jsem schopna lépe analyzovat data, třídit informace a vytvářet si vlastní kritický názor. Farmakognozie mě vždy bavila, mám blízký vztah k rostlinám, ale chyběl mi u ní praktičtější výstup. Po absolvování PhD studie mě to táhlo k průmyslu a klinické praxi.

Na EMA máte přístup k obrovskému množství dat a jste v centru dění, což je nesmírně obohacující. Zároveň tam poznáte špičkové experty a navážete kontakty, které se hodí i později v kariéře.

Co Vás na farmakovigilanci zaujalo natolik, že jste u ní zůstala většinu svého profesního života?

Fascinuje mě její komplexnost a to, že práce není nikdy rutinní. Každý případ musíte posuzovat podle konkrétní indikace a pacienta, znát farmakodynamiku i farmakokinetiku a vždy hledat způsoby, jak rizika nežádoucích účinků co nejvíce minimalizovat.
Spolupracujeme s lékaři, kteří přinášejí cenné klinické zkušenosti, a zároveň se snažíme edukovat je, lékárníky i pacienty – například o správném podávání léků a riziku interakcí. Je to týmová práce odborníků z různých oblastí, a právě to mě na ní baví nejvíc.

Pracovala jste v Evropské lékové agentuře, na národní autoritě i v soukromém sektoru. Jaká byla hlavní specifika každého z těchto prostředí a co Vám která zkušenost přinesla?

V soukromém sektoru se mi líbí orientace na výsledek a rychlejší rozhodování – firma investuje vlastní prostředky a chce vidět dopad v praxi. Naopak léková agentura musí pečlivě zvážit veškerá data od všech držitelů registrace a domluvit se s dalšími členskými státy, což je často složité. V různých zemích je jiná terapeutická praxe a hledání konsensu může být náročné.

Na EMA máte přístup k obrovskému množství dat a jste v centru dění, což je nesmírně obohacující. Zároveň tam poznáte špičkové experty a navážete kontakty, které se hodí i později v kariéře. Díky zkušenosti z obou prostředí pak dokážete lépe chápat, jak funguje regulace i průmysl, a to je velmi cenné.

Na EMA jste vedla projekt revize šablony pro RMP (GVP Modul V). Můžete přiblížit, co tento projekt znamenal v praxi a proč byl důležitý?

Farmakovigilance se řídí evropskou legislativou z roku 2012 - tzv. moduly Správné farmakovigilanční praxe (GVP). RMP (Risk Management Plan) je klíčový dokument, kde se popisují rizika léčivého přípravku a navrhují opatření k jejich minimalizaci - od změn v SmPC přes edukační materiály až např. po další bezpečnostní studie.

Cílem revize bylo tento modul zjednodušit a zpřehlednit. Byla to komplexní práce, protože se musely sladit názory všech členských států i výboru PRAC (=Pharmacovigilance Risk Assessment Committee). Proběhla veřejná konzultace, byly sepsány stovky stran připomínek, někdy i protichůdných. Výzvou bylo i to, že v některých zemích nebylo legislativně jednoduché zpřístupnit edukační materiály online. Nakonec jsme dospěli ke kompromisu, který umožnil zohlednit i lokální specifika.

[products url="/znacka/m-t-pharmacy/" number="2"]

Máte hlubokou odbornost v oblasti řízení rizik, PAS studií a minimalizačních opatření. Co Vás na těchto tématech nejvíce baví a naplňuje?

Na těchto tématech mě nejvíce baví jejich pestrost. Každý lék a každá indikace je jiná. Jde o prevenci a minimalizaci rizik, aby léčba byla co nejbezpečnější a pacienti ji správně dodržovali. Důležitá je i edukace - nejen pacientů, ale i lékařů a lékárníků, kteří pak vědí, jak předcházet nebo reagovat při výskytu nežádoucích účinků.

Momentálně působíte v pracovní skupině EFPIA (European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations) pro klinické studie a farmakovigilanci. Jaká je náplň této role ?

EFPIA sdružuje inovativní farmaceutické firmy v Evropě a má řadu pracovních skupin. My se zabýváme například dopadem nového Nařízení (EU) č. 536/2014 o regulaci klinických studií na farmakovigilanci. Společně navrhujeme úpravy legislativy a připravujeme Q&A na základě zkušeností z praxe. Díky tomu vzniká konsensus celého průmyslu, který má u regulátorů větší váhu než návrhy jednotlivých firem.

Jak vypadá Váš běžný pracovní den, když pracujete z Prahy na globálních projektech v rámci mezinárodního týmu?

Část dne trávím analýzou a hodnocením dat, ale většinu už koordinací a řízením týmů v rámci globálních projektů. Je to zcela odlišná práce než v lékárně - většinu času sedím u počítače a na videohovorech s kolegy z celého světa, což může být pro některé lékárníky těžko představitelné.

Kdybyste se mohla vrátit v čase a dát jednu radu sama sobě jako čerstvé absolventce farmaceutické fakulty, co by to bylo?

Doporučila bych si nebát se a být zvídavá. Nenechat se svázat klasickou cestou, ale hledat příležitosti i mimo lékárnu, v Evropě i ve světě. Je důležité mít odvahu, sebedůvěru a chuť se neustále učit.

Jak se podle Vás bude oblast farmakovigilance vyvíjet v příštích letech? Kde v ní vidíte příležitosti pro mladé farmaceuty?

Velký vliv bude mít umělá inteligence. Již nyní se testuje její využití i na úrovni agentur, tak v průmyslu, například pro automatizaci procesů nebo analýzu dat. Řeší se také otázky ohledně bezpečnosti vložených dat, riziko zkreslení a nutnost ověřit získané výstupy.

 Pro farmaceuty je ve farmakovigilanci mnoho příležitostí, určitě více než v minulosti. Můžete se zabývat analýzou a zpracováním dat, hodnocením nežádoucích účinků, psaním hodnotících zpráv, odborných publikacích, designem bezpečnostních studií či zvolit přesah do tzv. regulatory science a projektového managementu. Ceněná je klinická praxe.

Dnes je možné získat teoretické zkušenosti na řadě kurzů a konferencí jak v Čechách, tak v Evropě, nebo získat akademické znalosti v MSc./PhD ve farmakovigilanci prostřednictvím online Eu2P master programu. Řada firem i EMA nabízí trainee program. Na EMA se můžete také přihlásit jako národní expert pro specifický projekt. Důležité je být aktivní, hledat informace a využít příležitosti. Jedině tak zjistíte, co vás baví a naplňuje.

ENGLISH VERSION

Kristýna, did you already know during your studies that you wanted to work in the pharmaceutical industry, or did your career path take shape later on?

During my studies, I was interested in all the possibilities that pharmacy offers, and I was particularly drawn to science. In the 4th year, I took a course on Clinical Trials, taught by a doctor with experience in a CRO (Contract Research Organization). This gave me my first insight into the diverse opportunities for pharmacists in the industry.
A six-month internship at the Motol hospital pharmacy made me hesitant about pursuing a career as a clinical pharmacist. At the same time, I participated in a course on Industrial Pharmacy organized by Zentiva in collaboration with the Faculty, including excursions into drug development and production, which made me more interested in this area as well.

After completing my master’s degree, I decided to continue with a Ph.D. studies in pharmacognosy (I received the Dean’s Award for my thesis). However, I also wanted to work, so I chose distance learning format. I joined a CRO, where I supported clinical trial monitors in the Czech Republic and an international project team. My first study was on denosumab, which was later successfully approved for the treatment of bone metastases. It was during this time that I first encountered pharmacovigilance in practice and realized I was very interested in this field.
The monitor’s role was time-consuming, and involved constant travel, while pharmacovigilance seemed to me to a more scientific and multidisciplinary discipline. My first practice was in a pharmaceutical company in the global pharmacovigilance department for generics. Throughout this time,

You hold a Ph.D. in pharmacognosy and have research experience. How does a research mindset help you in your current work?

Research thinking definitely helps me – it enables me to analyze data more effectively, sort information, and form my own critical opinion. I have always enjoyed pharmacognosy, especially because of my passion for plants, but I lacked a more practical output in that field. After completing my PhD studies, I was drawn to the industry and clinical practice.

What made pharmacovigilance so compelling that you have stayed in this field for most of your professional career?

I am fascinated by its complexity and the fact that the work is never routine. Each case has to be evaluated in the context of a specific indication and patient, knowing pharmacodynamics and pharmacokinetics, and always looking for ways to minimize the risks of adverse effects as much as possible.
We collaborate with physicians, who bring valuable clinical experience, and we also strive to educate them, both doctors, pharmacist, and patients – for example, about correct drug administration and the risks of interactions. It’s truly a team effort of experts from various fields, and that’s what makes it so inspiring.

You have worked at the European Medicines Agency (EMA), at a national authority, and in the private sector. What were the main differences between these environments, and what did you gain from each?

In the private sector, I appreciate the focus on results and faster decision-making – the company invests its own resources and wants to see the impact in practice. On the other hand, a medicines agency has to carefully consider all data from all marketing authorization holders and negotiate with other member states, which is often complicated. Therapeutic practices differs in various countries, and finding consensus can be challenging.
At the EMA, you have access to a vast amount of data and are at the very centre of regulatory activities, which is immensely enriching. You also meet top experts and build a network of contacts that can be invaluable later in your career. Thanks to experience from both the regulatory side and the industry, you can better understand how the two worlds interact – and that’s very valuable.

At EMA, you led the revision project of the RMP template (GVP Module V). Could you explain what this project meant in practice and why it was important?

Pharmacovigilance is governed by European legislation from 2012 – the so-called Good Pharmacovigilance Practice (GVP) modules. The RMP (Risk Management Plan) is a key document that describes identified and potential risks of a medicinal product and proposes measures to minimize them – from changes in the SmPC, to educational materials and to additional safety studies.
The goal of the revision was to simplify and clarify the module. It was a complex task because it required aligning the views of all member states and the PRAC (Pharmacovigilance Risk Assessment Committee). A public consultation followed, generating hundreds of pages of comments, some even contradictory. A challenge was that in some countries, it was not legislatively simple to make educational materials available online. In the end, we reached a compromise that allowed for both EU-wide consistency and local flexibility.

You have deep expertise in risk management, PAS studies, and risk minimization measures. What do you find most fulfilling about this work?

What I enjoy most about these topics is their diversity. Every medicine and every indication is different. The goal is prevention and minimizing risks so that treatment is as safe as possible and patients adhere to it correctly. Education is also essential – not only for patients but also for doctors and pharmacists, who then know how to prevent or respond to adverse effects.

You are currently active in an EFPIA (European Federation of Pharmaceutical Industries and Associations) working group on clinical trials and pharmacovigilance. What does this role involve?

EFPIA brings together innovative pharmaceutical companies in Europe and has several working groups. We deal with the impact of the new Regulation (EU) No. 536/2014 on the regulation of  clinical trials on pharmacovigilance, for example. Together, we propose legislative improvements and prepare Q&As based on practical industry experiences. This creates a consensus across the industry, which holds more weight with regulators than proposals from individual companies.

What does your typical working day look like, coordinating global projects from Prague as part of an international team?

Part of my day is spent analyzing and evaluating data, but most of it is spent coordinating and managing teams within global projects. It’s a completely different job than in a pharmacy – I spend most of the time in front of a screen and in video calls with colleagues from around the world, which might be hard for some pharmacists to imagine.

If you could go back in time and give one piece of advice to yourself as a fresh pharmacy graduate, what would it be?

I would advise myself not to be afraid and to be curious. Don’t limit yourself to the standard path, but seek opportunities outside the pharmacy, in Europe and around the worlds. It is important to have courage, self-confidence, and a desire to continually learn.

How do you think pharmacovigilance will develop in the coming years? Where do you see opportunities for young pharmacists?

Artificial intelligence will have a significant impact. Its use is already being tested at both the agency and industry level, for example, to automate processes and data analysis.  Questions are also being addressed regarding the data privacy, the risk of hallucination, and the need to verify the obtained outputs.
There are many opportunities for pharmacists in pharmacovigilance, certainly more than in the past. You can engage in data analysis and processing, adverse event evaluation, writing assessment reports, publishing scientific articles, designing safety studies, or even exploring regulatory science and project management. Clinical practice is valued.

Today, it is possible to gain theoretical experience through numerous courses and conferences both the Czech Republic and Europe, or to acquire academic knowledge in MSc./PhD in pharmacovigilance through the online Eu2P master´s program. A number of companies and EMA offer trainee programs. At EMA, you can also apply as a national expert for a specific project. It is important to be active, seek information, and seize opportunities. Only then will you find out what you enjoy and what fulfils you.